Na návštěvě v nízkoprahových klubech NADĚJE: „A znáte Michala?“

12. 12. 2014 | Zdenka Jelenová | Diskuze (0) | Neziskovky

U kláves v klubovně ve Svatoplukově ulici se v podvečer schází šestice mladých Romů a za chvíli to pořádně rozjedou. Oknem zvědavě nakukuje skupinka rozesmátých mladších dětí. Pracovníci NADĚJE v Písku pomáhají ve spolupráci s městem v integraci do společnosti sociálně znevýhodněným rodinám a jednotlivcům. Intenzivně se věnují práci s dětmi a mladými.

Hlavní osobou v oblasti aktivit pro děti je Hana Šefránková, vedoucí střediska Nábřeží a koordinátorka pracovníků s dětmi v písecké NADĚJI. Touto činností se zabývá už devět let: „Myslím, že můžeme ukázat dobré výsledky, některé děti, kterým jsme tu pomáhali se školní přípravou a vůbec se zorientovat v životě, se dostaly na učební obory i na střední školu, máme i dva vysokoškoláky. Nejvíc potřebují pomoc při rozjezdu, najít motivaci. Je ale pravda, že často je v době puberty přestane škola zajímat,“ říká Hana Šefránková. O smyslu své práce dlouho přemýšlí: „Když jsem sem nastoupila, měla jsem spoustu ideálů, myslela jsem, že všechno půjde hned – a ono to vždycky nejde. Naučila jsem se ale těšit se z každého malého krůčku dětí, u těch nejmenších je to nejviditelnější, ty se radují z každého úspěchu ve škole a přijdou se i pochlubit. Každopádně motivaci neztrácím, práce s dětmi mne baví celý život. Každý den tady je jiný a dětem to podle mne přináší hodně. Jako dospělí se sem pak často vracejí s vlastními dětmi.“

Nízkoprahový odpolední klub je určený pro děti a mladé od 6 do 26 let, dopoledne je otevřený předškolní klub od tří do šesti let. Když sem po ránu přicházím, slyším překřikující se hlásky, které právě řeší spor o jednu z hraček. O chvíli později už sedí všichni společně kolem stolu, sestavují rozstříhané obrázky a snaží se pojmenovat, co na nich vidí.

Děti se tu učí dovednostem jako ve školce, respektovat autoritu, uklízet po sobě a hrát si spolu bez vzájemných útoků, připravují se na školní docházku. „Vstup je zdarma, svačinu si každé dítě přinese s sebou, máme tu teď zapsaných dvanáct dětí,“ vysvětluje Hana Šefránková: „Počet dětí na odpoledních aktivitách se odvíjí podle naplánovaného programu, s mladšími dětmi právě probíhá projekt Světem pohádek. V Klubu 13, pro děti a mládež od 13 – 26 let, se nejvíc zájemců vždycky sejde při hraní na klávesy, nabízené promítání videa např. s nahrávkami lanových aktivit, bungee jumpingu či slicklinu přijímají klienti také s nadšením. Již méně oblíbené jsou besedy na různá preventivní témata.“ Další kluby pro děti všech věkových skupin jsou otevřené ve středisku ve Svatoplukově ulici a v Purkraticích.

Do programů NADĚJE se pravidelně zapojují desítky sociálně znevýhodněných dětí. Učí se třeba vařit (o to je veliký zájem), malovat, vyrábět nejrůznější věci, připravují si úkoly a procvičují látku do školy, nacvičují divadlo, písničky a recitaci, vystoupení pak předvádějí například v domech seniorů nebo na různých veřejných akcích. „Každé naše středisko nacvičí pohádku a pak si je navzájem ukazujeme,“ popisuje další pravidelnou aktivitu Hana Šefránková. Rodiče a děti si navzájem služby NADĚJE doporučují, dobrá je i spolupráce s učiteli základních škol nebo s odborem sociálních věcí.

Najít práci? Problém!

Nejmenší děti do NADĚJE vodí rodiče, ty starší už sem najdou cestu samy. Po pěti návštěvách každý mladý klient uzavírá smlouvu o spolupráci, která obsahuje pravidla soužití a určité cíle, později je společně tvořen individuální plán. „Nemusí přitom ani udávat jméno, stačí přezdívka a věk – to kvůli zařazení do skupin. Obě strany se pak snaží tu dohodu dodržet. Někdo potřebuje pomoc s přípravou do školy, někdo s výběrem učebního oboru nebo s hledáním místa, napsat životopis, doprovodit na úřad.

„Najít práci je pro mladé Romy velmi obtížné, někteří najdou uplatnění přes Úřad práce například v městských službách, což je pro ně velmi důležité – pokud vydrží. Často nám vyprávějí, že po telefonu se domluví, ale když se dostaví na místo, tak je odmítnou,“ vypráví Hana Šefránková.
Ve středu v podvečer ve Svatoplukově v rámci K13 – klubu od 13 let – muzicíruje kolem kláves šestice mladých kolem 15 let.

„Jo, je to tu dobrý, celkem se nás tu objevuje kolem dvaceti,“ vypráví čtrnáctiletý M., který se chce po skončení základní školy vyučit na kuchaře a pak spolu s kamarádem odjet za tetou do Anglie: „Chtěl bych něco vidět a poznat a taky se tam vydělá víc peněz.“ Do klubu podle jejich slov chodí převážně Romové, ale mezi kamarády mají i hodně bílých – gadžů. „Jenže Češi nám často nadávají a máme s nima problémy,“ dodává k tomu čtrnáctiletá S.

Několik let v písecké NADĚJI strávil i Michal Mižigár, který dnes studuje romistiku na Univerzitě Karlově. „Znáte Michala? Ten je úplně nejlepší, studuje vejšku, ten by měl být prezident!“ – shodují se kluci u kláves. „Michal pro nás připravuje letní tábor, různé hry, založil Romskou generaci, kde máme různé přednášky třeba o minulosti Romů, jak dřív žili, a teď s ním natáčíme film,“ nadšeně vyprávějí.

„Já tu pracuju teprve od října, ale baví mne to, myslím, že je to hodně důležitá práce,“ tvrdí Michaela Černá, která vystudovala sociální práci a vede odpolední aktivity. Když vyjde ze dveří klubovny, obklopí ji houf romských dětí a srdečně se s ní loučí. „Myslím, že mne vzali mezi sebe, jsou fajn, už jsem místní lidi docela poznala,“ vypráví Michaela, která tu tráví každé pracovní odpoledne. „Míšo, nezapomeneš na ten výlet, který jsi nám slíbila?“ – připomínají ještě odcházející kluci. Akce pořádané NADĚJÍ jsou oblíbenou součástí jejich života.

NADĚJE Písek je spolek, nezisková charitativní organizace s celostátní působností, na území ČR od r. 1990, má 22 poboček, v Písku působí od r. 2001.
Adresa: nábřeží 1. máje 1401, Http://www.nadeje.cz/pisek, 736 772 321, pisek@nadeje.cz

VYŠLO V PROSINCOVÉM TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ.