Písecký svět

Do výběrového řízení na provoz elektrárny se v roce 2007 hlásilo i Regio Písek, které zdejší muzejní expozici provozovalo předtím. Výhercem se stala dvojice podnikatelů, kteří podle výběrové komise předložili komplexnější projekt a vyhovovali i po odborné stránce (Robert Turinský provozuje dvě malé vodní elektrárny v nedalekém Zátaví). Za 130 tisíc korun ročně získali elektrárnu do patnáctiletého pronájmu.

Na lodičce kolem elektrárny

Podle vítězného projektu mají nejen zrekonstruovat a provozovat památkově chráněné turbíny, ale také rozšířit muzejní expozici, zřídit tu půjčovnu kol a lodiček, úschovnu zavazadel, a ve druhé budově, která je zatím v katastrofálním stavu, centrum ekologické výchovy.

S městem po svém vítězství svedla dvojice podnikatelů zajímavou bitvu, v níž dokázali (ovšem bez jakéhokoli dalšího efektu), že historické výrobní zařízení elektrárny bylo zásadně poškozeno, že elektrárna nebyla Městskými službami Písek dlouhodobě řádně spravována a město do ní zbytečně „nalévalo“ statisíce korun ročně. Pokud jde ovšem o další peníze nyní, současné vedení města zatím do svého majetku investovat příliš nehodlá.

Handrkování o každou korunu na údržbu městského majetku podnikatele neodradilo a postupně své představy naplňují. Expozice muzea byla obnovena, v průběhu minulého roku do ní přibyly nové zajímavé exponáty, otevřeli půjčovnu jízdních kol, na ostrůvku za elektrárnou bude brzy zřízena půjčovna lodiček. „Pro návštěvníky, ale i pro Písečáky bude určitě zajímavá možnost prohlédnout si starý most zespodu,“ říká Marek Anděl.

Nejstarší v Čechách

Elektrárna z roku 1888 je nejstarší památkou svého druhu v Čechách, navíc již o rok dříve v Písku jako v prvním městě v Čechách zavedl František Křižík stálé veřejné elektrické osvětlení. Zájem o prohlídku historické expozice i funkčních turbín je zvláště v sezóně velký, jednak ze strany individuálních turistů, ale také školních a studentských skupin: „Je přitom zajímavé sledovat, jak se děti různě chovají – některé tu pobíhají s notýsky a na všechno se vyptávají, jiné jen prolétnou a nezajímá je nic. Záleží hlavně na přístupu učitele.“

Pokud jde o princip neziskové činnosti, je Marek Anděl poměrně skeptický: „Mám pocit, že nezisková činnost je mnohem složitější než podnikatelská. Třeba granty: Než si můžu zažádat o stokorunu, mám pocit, že musím tři vydat, abych splnil všechny požadavky. Rozhodně to platí, pokud spočítám všechen investovaný čas a trápení... Uhlídat termíny, seznámit se se složitou administrativou, sehnat všechna potvrzení, vyplnit tisíc kolonek, zaručit spolufinancování a různá partnerství... A nakonec stejně většina žádostí z nejrůznějších, často malicherných důvodů podpořena není! Možná by bylo jednodušší věnovat ten čas na vydělávání peněz podnikáním, a pak je do ekologické výchovy investovat.“

Kromě toho připomíná, že konkrétně některé projekty environmentální výchovy by mohly být připravovány i jako samofinancovatelné, protože například školy si mohou na jejich objednání čerpat granty a dotace vlastní a je to pro ně jednodušší, když si mohou kvalitní program objednat „na klíč“. „K nám přijíždí spousta tříd, které návštěvu spojí s exkurzí do Temelína. ČEZ se snaží děti od mala přesvědčit o své pravdě, my bychom chtěli prakticky ukazovat jakýsi protipól – význam a potenciál obnovitelných zdrojů energie.“

Rádi by proto v elektrárně zřídili expozici funkčních modelů různých způsobů využití obnovitelné energie. „Viděli jsme něco takového nedávno na veletrhu ve Wellsu, kde předváděli eko-autobus, který objíždí školy a takové exponáty žákům předvádí. Je o to prý obrovský zájem, takže si to dovedu představit i u nás, přímo v objektu elektrárny,“ vysvětluje Marek Anděl svůj další plán: „Už tady skoro vidím velkou vitrínu s krajinou, kde se pasou krávy, děti napumpují vodu na kopec, pustí ji korytem na mlýn, začne se točit kolo a rozsvítí se diody... a tak dále. Myslím, že bychom to zvládli zainvestovat i bez dotací, a školy by o to měly velký zájem.“

Ekocentrum se ovšem nesoustředí úzce „jen“ na elektrárnu, ale spolupracuje na mnoha akcích ve městě – ať už jde o tradiční jarní úklid Otavy, oslavy Dne Země, Týden mobility a Den bez aut, ale i jiné, např. kulturní a turistické akce. Tím vším se prolíná skutečnost, že Marek Anděl je aktivním členem městské Komise životního prostředí, takže jej zaměstnává třeba i projekt na likvidaci černých skládek na území města – „Myslím, že je to jeden ze způsobů, jak o sobě neziskovky mohou dát vědět a jak si od města mohou i přivydělat nějakou korunu na svou činnost,“ vysvětluje.

Kontakt a otevírací doba

Elektrárnu najdete v Písku v uličce V Podskalí. Provozní doba: duben-červen, září a říjen od úterý do neděle 9-12 h. a 13-16 h., přes prázdniny pak každý den 9-18 h. Mimo provozní dobu lze sjednat prohlídku na tel. 737 605 605 – Marek Anděl, který po předchozím objednání nabízí také (bezlatné) konzultace pro zájemce o zřízení vodní elektrárny a průvodcovské služby po elektrárně.

Vstupné 30,- Kč, školní skupinové vstupné (nad 40 osob) 25,- Kč, děti do 6 let zdarma.

Informace i v němčině a angličtině: www.elektrarna.info

Text byl zveřejněn v občasníku jihočeských ekologických NNO Krasec (www.krasec.cz).