Písecký svět

První myšlenka proč se stát dobrovolníkem byla jaká?

V budoucnu bych ráda studovala psychologii a chtěla jsem vidět, jak to funguje v různých organizacích. Původně jsem si myslela, že to bude jen na krátkou dobu, ale opravdu mě to začalo bavit. Ráda jsem trávila čas jak s dětmi tak se staršími lidmi. Bavilo mě pozorovat rozdíly mezi nimi a hlavně způsob myšlení a reakcí na situace, které zažívají. Bylo mi taky hodně příjemné, že jim můžu pomoct já a také jim vymyslet program. Vždy jsem odcházela nabitá novou energií. Hodně mi to pomáhalo zapomenout na věci, které jsem zrovna řešila, najednou to nebylo tak složité.

 

Co Tě oslovilo u přijímací organizace, kterou sis vybrala?

Jako začínající dobrovolník jsem chtěla trávit čas se seniory, proto jsem si vybrala SeneCuru v Písku. Hodně mě překvapilo, že to jsou lidé, kteří jsou doopravdy vděční za všechno. Proto je i jednoduché jim udělat radost. Stačilo jim jen věnovat chvíli času. Ráda jsem poslouchala vyprávění jejich životních příběhů. Hodně mě zasáhlo, že to, co je pro nás samozřejmé a zažíváme to každý den, je pro ně dar.

Po té jsem měla možnost ještě pracovat s dětmi se zdravotním postížením v klubu Krteček. Líbil se mi jejich pohled na svět a bezstarosnost. Také jak zvládají svou situaci. Něco jim vzala, ale také dala. Bylo jednoduché jim vytvořit úsměv na tváři.

 

Čím se u této organizace zabýváš a co Tvá činnost přináší cílové skupině (pozn. těm, co službu využívají)?

Nejdůležitější bylo jim věnovat svůj čas a dát jim částečnou možnost výběru čemu se chtějí věnovat. Ráda jsem ji četla a povídala jsem si s nimi. Přineslo mi to hodně nových zkušeností, i když to bylo někdy těžké. Doufám, že jsem jim pomohla zkrátit dlouhé chvíle.

Upřímně se přiznám, že jsem raději svůj čas trávila v klubu Krteček. Bylo mi to příjemnější a více mě to naplňovalo. Byla jsem s nimi na dvou pobytech jako asistent. S dětmi jsem trávila celý den. Byla jsem ráda, že jsem mohla vidět, jak se věci doopravdy mají. Je důležité k nim přistupovat jako k normálním dětem.

Z vlastní zkušenosti vím, že přehnaná péče naopak spíše uškodí, než pomůže. Je pro ně důležité, že něco můžou dělat sami. Získávají tím pocit částečné nezávislosti.

 

Je něco, co Tě mile nebo i nemile překvapilo?

Když jsem začínala, opravdu jsem nevěděla, jestli to bude má cesta a bude mi to dávat to, co potřebuji. Proto mě překvapilo, jak mě to bavilo, hlavně co se týkalo klubu Krteček. I když jsem byla po prvním pobytu hodně vyčerpaná, už jsem se těšila na další. Je těžké popsat, co mi to přineslo, to byste museli zažít.

 

Jaké osobní benefity Ti dobrovolnická činnost přináší?

Určitě hodně nových zkušeností, které jinde nezažijete. Začnete si vážit více svého života a toho, jak ho můžete žít. Co všechno můžete prožívat a že jste odkázáni jen sami na sebe. Bolelo mě vidět, co všechno lidi odsuzují. Jistě, je to tak jednoduší. V budoucnosti tyto informace určitě použiji.

 

Nějaká humorná historka by byla?

Určitě, těch je opravdu hodně. Nejvíce jsem si zapamatovala historku, která se stala nakonci tábora Klubu Krteček. Tématem tábora byli piráti. Nakonci byli děti pasovány na piráty a

dostávaly diplomy, památnou minci a sladkosti. Na řadu měla jít dívka, která mívá epileptické záchvaty. Jeden chlapec úplně s vážnou tváří prohlásil –      „ Ať z toho nedostaneš záchvat.“

 

Co bys vzkázala zájemcům o dobrovolnickou činnost?

Ať neváhájí a určitě to zkusí. Myslím, že je hodně důležité, abychom si vyzkoušeli i něco, co je mimo naší komfortní zónu. I když se toho třeba bojíme a nevíme, co od toho čekat.

 

Adél, děkuji za krásný rozhovor a přeji Ti hodně úspěchů v dalším studiu a dobrovolnické činnosti.

Markéta Chládková, koordinátorka DC Bonum při Oblastní charitě v Písku.