Písecký svět

Na otázku přednášející Vlaďky Zborníkové: „Co vás přivedlo k účasti na dnešní akci?“ odpovídá mladá maminka, která na přednášku dorazila se dvěma malými dětmi: „Já uvažuju o tom, že bych si dítě do pěstounské péče vzala, s kolegyní v práci o tom hodně diskutujeme a zajímají nás proto aktuální možnosti.“ Přesně pro tento typ lidí byla beseda Arkády určena.

 

Jak se děti do pěstounské péče dostávají? Některé rodiče příchod miminka velmi zaskočí, mohou být příliš mladí, jedná se často o odchovance dětských domovů a diagnostických zařízení, mívají zdravotní problémy, jsou závislí na drogách nebo se dostanou do vězení. Děti takovýchto rodičů pak často skončí v ústavní péči a hledají se pro ně náhradní rodiče.

Sdílet radosti i strasti…

„Kdyby se nám teď nenarodilo třetí miminko, asi bychom už doma měli nějaké dítě v pěstounské péči, asi romské,“ říká přednášející Vlaďka Zborníková, která se problematice náhradní rodinné péče v Arkádě věnuje. Její kolegyně Irena Mašková má v pěstounské péči Patrika – přijali ho s manželem ke svým dvěma synům.

 

Arkáda nabízí pěstounským rodinám v Jihočeském kraji, především v Písku a v Milevsku, setkávání, doprovázení, poradenství, pravidelné vzdělávání a pomáhá jim v obtížných a krizových situacích. Od února 2013 je tato organizace pověřená krajským úřadem k uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče – v současné době Arkáda takto spolupracuje se 47 rodinami.

 

Pracovníci Arkády doprovázejí v případě potřeby dítě či náhradní rodiče na jednání do škol, na úřady, ke specialistům a podobně. „Důležitou součástí naší práce je také pomáhat pěstounským rodinám při kontaktu s biologickými rodiči dětí – tady totiž často dochází k nejrůznějším potížím. Dbáme především na zajištění bezpečí dítěte. Můžeme setkání sami připravit, je k němu možné využít i neutrální prostředí Arkády. Nabízíme pěstounům také ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi zprostředkování odlehčovacích služeb a krátkodobého hlídání,“ vypočítává Vlaďka Zborníková. Pěstouni mají ze zákona nárok na 14 dní dovolené ročně.

 

Pěstouni mají také povinnost se vzdělávat, každoročně 24 hodin – vzdělávací kurzy nahradily v Arkádě dřívější Klub pěstounů. V rámci kurzů mají možnost vzájemně sdílet radosti a strasti pěstounské péče. Souběžně probíhá program pro děti, které tak poznávají vrstevníky s podobným životním příběhem. „Na kurzech se pěstouni dozvědí potřebné informace z oblasti sociální, právní, lékařské, o výchově dětí i například o správném rodinném hospodaření,“ vysvětluje Irena Mašková.

 

Ne vždy se pěstounské rodiny setkávají s pochopením okolí – ale dokonce ani ve škole to někdy nemají jednoduché… „Například když byl náš Páťa v první třídě, přišla jsem do družiny, kde mi družinářka sdělila, že se o nás bavili a dospěli k názoru, že když si někdo vzal takovéhle dítě, ještě navíc snědé, tak to nikdy nedopadlo dobře,“ vzpomíná Irena Mašková: „Jen jsem beze slov zalapala po dechu…“ Její pěstounský syn je dnes ve čtvrtém ročníku střední školy a uvažuje o přihlášce na vysokou…

Cesta k pěstounství

Arkáda pomáhá také s přípravou zájemců o náhradní rodinnou péči, ve spolupráci s krajským úřadem a s orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) – což je takzvaná sociálka neboli odbor péče o děti a mládež městského úřadu.

 

„Proces přijetí dítěte do pěstounské péče je zdlouhavý, zájemci si v podstatě musí protrpět podobnou cestu jako maminka, která nosí své děťátko v břiše,“ připomíná Vlaďka Zborníková: „Od chvíle, kdy se rozhodnete, že chcete nějaké dítě přijmout, to trvá přibližně rok. A po celou tu dobu mají zájemci možnost pořádně si vše rozmyslet a případně od svého záměru odstoupit. Jsem přesvědčená, že je to správné, protože jde o závažný krok, na kterém závisí osud dítěte.“

 

Zájemci se musí připravit na to, že sociální pracovnice jim do značné míry vstoupí do soukromí a že se tento krok týká celé širší rodiny. Musí také vyplnit mnoho dotazníků, zúčastnit se odborného třídenního kurzu a absolvovat psychologické testy. „Není důvod se toho bát, nikdo se nesnaží zájemce o pěstounství odradit nebo zastrašit, jde hlavně o to, aby si sami uvědomili náročnost role, na niž se chystají,“ tvrdí Vlaďka Zborníková.

 

Když krajský úřad ukončí proces prověřování, sejde se poradní tým náhradní rodinné péče, který rozhodne, zda jsou zájemci pro pěstounství vhodní. V kladném případě pak začíná výběr vhodného dítěte nebo dětí a poté proces jejich seznamování s budoucími pěstouny. O přidělení dítěte nakonec rozhoduje soud.

 

Během přednášky přichází řeč i na novinky v pěstounské péči. Novým speciálním institutem je přechodná pěstounská péče, kdy dítě přichází do rodiny maximálně na rok, většinou je přivezeno rovnou z porodnice a čeká, až se vyřeší jeho právní situace. Dítě se potom buď vrací ke svým biologickým rodičům, což je samozřejmě ideální, nebo je osvojeno, případně odchází do trvalé pěstounské péče.

Myslet hlavně na dítě…

Přechodní pěstouni musí absolvovat 72hodinový speciální kurs a jsou povinni spolupracovat s dohlížející organizací – což je na Písecku například Arkáda.

 

„Přechodní pěstouni jsou lidé, kteří maximálně myslí na zájem dítěte, dělají vše pro jeho spokojenost – nemohou si tím řešit vlastní rodinnou situaci. Je to velmi obtížná úloha, protože musí být připraveni se v podstatě okamžitě dítěte vzdát, rozloučit se s ním a předat ho někomu jinému. Tuhle vypjatou situaci musí celá rodina dobře psychicky zvládnout,“ připomíná Vlaďka Zborníková.

 

Podrobnější informace k tématu pěstounství získají zájemci v centru Arkáda – www.arkadacentrum.cz.

VYŠLO V TIŠTĚNÉM LEDNOVÉM MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT.