Písecký svět

Oldřichu Jelínkovi nadanému talentem výtvarné zkratky, karikaturním viděním a ne-vyčerpatelným humorem byl od studií nejbližší kreslený vtip, komiks, ilustrace, i užitá grafika. Po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1949-1952) pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru prof. Pelce, kde absolvoval v roce 1955. Jeho blízkým přítelem a spřízněným talentem byl od gymnázia Adolf Born, s nímž řadu let vytvářel doslova „tvůrčí duo“. Jejich karikatury, ilustrace a komiksy se brzy staly vyhledávané a byly důvodem bohaté spolupráce s knižními vydavatelstvími a časopisy (ABC, Dikobraz, Plamen, Pionýr, Sluníčko, Čtyřlístek, Svět motorů, VTM atd.). Za svou tvorbu, převážně grafickou a ilustrační získal celou řadu cen na mezinárodních knižních festivalech a výrazně se uplatnil i v animovaném filmu.

Břitká satira vedla po roce 1968 k jeho bojkotu oficiálními komunistickými kruhy i přes nesporné mezinárodní úspěchy a ocenění (výstavy ve všech konti-nentech, prestižní ocenění za Nejkrásnější knihu roku 1975 v Bologni aj.). Soupis Jelínkových výstav do roku 1980 je úctyhodný a pak nic. Stejně jako Kamil Lhoták byl Oldřich Jelínek okouzlen světem balónů, letadel, automobilů a svůj hold Františku Tichému zase vzdal v řadě obrazů inspirovaných světem cirkusu. Do roku 1980 se jako ilustrátor podílel na více než sto knižních titulech, jeho volné grafiky mají své neopakovatelné kouzlo a Jelínek v nich zároveň ukazuje, jak mistrně umí pracovat s různými grafickými technikami.

V roce 1981 před normalizačním tlakem emigroval do Spolkové republiky Ně-mecko. Tehdejšímu režimu se podařilo ovlivnit některé vydavatele v SRN, aby nevydávali jeho věci. V té době totiž řada československých malířů oficiálně pracovala pro některá německá nakladatelství a režim mohl tuto spolupráci ukončit i za cenu ztráty valutových příjmů pro stát. Naštěstí časopis Computer Woche na podobné tlaky nereflektoval a spolupracuje s Jelínkem prakticky dodnes. Přesto v Německu Oldřich Jelínek prožil nesnadné doby, kdy kromě několika nejbližších přátel o něm neměl nikdo zprávy a pomalu upadl v zapomnění. Teprve v roce 1998 mu jeho přátelé uspořádali po více než 20 letech opět výstavu v Čechách.

Jelínkova tvorba se v novém prostředí a v nových poměrech pomalu promě-nila – námětově víc než stylově. Stále je v ní jeho neopakovatelný styl a smysl pro břitkou ironii, ale náměty si více všímají i mezinárodní kulturní scény hudební a ta-neční. Grafiku pro svou náročnost a menší oblibu v Německu opustil, ale stohy kreseb a obrazů ji bohatě suplují.

Oldřich Jelínek v posledních letech pendluje mezi Českou republikou a Ně-meckem a je stále aktivní. V roce 2016 věnoval část svého díla z mnichovského ateliéru do sbírek Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě a o rok později svůj dar rozšířil i o starší grafickou tvorbu. Právě dílčí výběr z těchto darů nyní představujeme v Prácheňském muzeu.

                                                                                                                         Mgr. Hana Nováková