Písecký svět

Jan Zachariáš Quast se narodil v Březové u Karlových Varů roku 1814 jako druhorozené dítě malíře porcelánu Konráda Ferdinanda Quasta (1789 Ansbach – 1845 Praha). Rodiče Jana Zachariáše se přistěhovali do Březové roku 1809. Otec byl velmi zručným a váženým malířem porcelánu, pracoval pro většinu západočeských porcelánových manufaktur, jako  později i některé z jeho dětí.

Jan Zachariáš se od dětství vzdělával v malbě u svého otce, v 19 letech vyrazil na zkušenou do světa (cestoval především po německých městech). Roku 1836 se odstěhoval do Prahy, kde prožil 33 let života, oženil se, s manželkou Eleonorou Zuzanou Dechantovou  zplodili 12 dětí (dospělého věku se dožilo 9 z nich).

V letech 1838 – 39 studoval malbu na Akademii v Praze pod vedením Františka Tkadlíka, významného a všeobecně uznávaného nazarénského malíře.

Už od roku 1864 pracoval z Prahy pro Kralika, majitele skláren na Šumavě, v roce 1869 přijmul jeho nabídku a stal se uměleckým ředitelem skláren. Při stávce zaměstnanců za vyšší mzdy se postavil na jejich stranu a ve firmě zákonitě skončil. Přesto pracoval jako malíř pro Kralika nadále, majitel skláren si byl dobře vědom jeho uměleckých kvalit i přes uvedené neshody. Roku 1871 se Jan Zachariáš stěhuje do Písku, kde maluje, fotografuje a jako vážený občan a všeobecně uznávaný umělec umírá v roce 1891.

Životní dílo Jana Zachariáše Quasta můžeme pro přehlednost rozdělit na portrétní tvorbu, sklomalby a vědeckou ilustraci. Žáků a následovníků neměl mnoho, jeho činnost v oboru fotografie byla vynucena spíše hmotnými problémy a fotoateliér v Písku vedly od roku  1871 především jeho děti.

Portréty maloval Jan Zachariáš Quast barvami na bázi kysličníků kovů na porcelánových destičkách, přičemž největším úskalím této techniky je, že se barevnost objevuje až po vypálení. Jeho mistrovská drobnomalba byla oceňována v celém světě. Vrcholem jeho portrétní tvorby byla přibližně léta 1845 – 1860. Podobizny byly prováděny v duchu měšťanského empíru (biedermaieru), obličej vždy virtuozně, stejně tak oděv, zatímco některé partie (zejména ruce) často v chvatu, až nedbale. Pozdější portrétní práce byly zcela ve znamení souboje s rozvíjející se fotografií – v posledních letech života maluje technicky až neuvěřitelně dokonalé portréty, ale ani tak nemá šanci proti podstatně levnější a výrobně rychlejší fotografické podobence.

Sklomalby prováděl většinou podle cizích návrhů, často podle předloh jím velmi obdivovaného Josefa Führicha. Nejvýznamnějšími pracemi v této oblasti ale byla především okna pro sakrální stavby – Chrám sv.Víta v Praze, kostel ve Vimperku, zámeckou kapli v Zákupech, katedrálu v Hradci Králové a jinde (podle návrhů malířů Scheiwla, Kandlera, a dalších). Maloval i měšťanská okna s oblíbenými vlasteneckými či loveckými motivy. Virtuozní provedení i zářivá barevnost staví tato jeho díla na úroveň obdobných vrcholných prací ve světě.

Vědecká ilustrace vznikla jakoby mimochodem při malbě motýlů a brouků na porcelánové talíře a podnosy – precizní provedení kresebné i v barvě bylo původně zamýšleno jen jako krásná dekorace bez vědeckých aspirací, ale dokumentární dokonalost řadí Jana Zachariáše Quasta k velkým postavám i tohoto oboru.

Jeho dílu byly dosud věnovány výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze začátkem čtyřicátých let 20.století, poté veliká výstava v Písku v roce 1970 a konečně velmi malá výstavka v Muzeu hl.města Prahy v roce 2010.

Jeho práce byly oceněny medailemi a diplomy na mnoha světových i místních výstavách (namátkou Londýn či New York). Přesto se do roku 2014 jeho životem a dílem nezabývala žádná obsáhlejší práce mimo výstavního katalogu autorů Kořán a Vokáčová, 1970.

                                                                                                        Jiří Hořava