Písecký svět

Krajkářství je jednou z tradičních výrob Prácheňského regionu, kde je doloženo již od 15. století. Jak uvádí publikace Krajkářství v českých zemích, rozvinulo se krajkářství v Sedlici u Blatné v 1. polovině 18. století pod patronací hraběnky Ludmily Černínové. Ta také vysílala sedlické dívky na soukromou krajkářskou školu Mme Ramier do Prahy, aby se v paličkování zdokonalily. Tak byly původní domácké vzory ovlivněny nizozemskými motivy. Zhotovovaly se bruselské a valencienské krajky. Základním materiálem pro sedlické krajky byla bavlněná nit, ale také žíně, do kterých se v plétala sláma, zlato a stříbro. Známé byly sedlické čepce. Publikace vydaná městem Sedlice zmiňuje, že majitelka sedlického panství vymohla místním ženám, aby byla jejich polní robota zčásti nahrazena paličkováním krajek pro vrchnost. Tím se domácí výroba rozšířila a po zrušení roboty v roce 1848 nacházely celé rodiny ve výrobě a prodeji krajek obživu. Kvalita sedlických krajek byla jedinečná a přijížděli sem kupci až z Bavorska. Přesto později výroba postupně upadala. Na konci 19. století zřídila v Sedlici majitelka statku v Čekanicích, propagátorka a mecenáška krajkářství, Vlasta Stránecká, soukromou krajkářskou školu. Roku 1907 byla škola zestátněna a hotové výrobky byly odváděny rakouské Společnosti pro ženský domácí průmysl ve Vídni. Roku 1919 přešla škola do české správy a nadále se paličkovalo i v sedlických rodinách, kde se krajkářky střídavě scházely u některé z nich. Po roce 1945 začalo výrobky odebírat lidové družstvo „Vamberecká krajka“.

Tradice nebyla přerušena a dnes na ni navazuje o.p.s. Sedlická krajka. V roce 2003 byl realizován projekt na obnovu tradice Sedlické krajky v programu SAPARD za finanční účasti obce a EU. Při výrobě a prodeji krajky jsou uplatňovány moderní technologie. Od roku 2007 byly zahájeny kursy paličkování pro děti i dospělé.