Písecký svět

“…čas, načasovaný do odvolání, se zjevuje na horizontu…” 
                                                                                   (Ingeborge Bachmann)

Galerie  a malé výstavní síně Prácheňského muzea 7. – 30.10.2011

Jaroslav Malina
malba / scénografie

V průběhu profesionální kariéry vytvořil přes 400 scénických a kostýmních výprav ve spolupráci s téměř všemi divadly v České republice, některými na Slovensku,
v USA, Rusku, Anglii, Polsku, Španělsku, Bulharsku, Itálii a SRN.
Pedagogicky působil na mnoha zahraničních univerzitách, z toho v USA a Anglii opakovaně.

Jeho práce jsou uváděny v prestižních mezinárodních publikacích. Má vlastní heslo v encyklopedii “La Scene Moderne” (Edition Carre, Paris, 1997), v roce 2001 byl vybrán mezi 12 světových scénografů současnosti pro “Stage Design” (RotoVision, London) a je též zastoupen v nově vydané knize o historii scénografie v Evropě
a v USA “Making the Scene” autorů Oscara G. Brocketta, Margaret Mitchell a Lindy Hardberger (Tobin Theatre Arts Fund, San Antonio, 2010).

Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, Národního muzea, Uměleckoprůmyslového muzea, Divadelního ústavu a Muzea české hudby v Praze,

Oblastní galerie v Liberci, The Theatre Research Institute Columbus v Ohiu,
San Francisco Performing Arts Library and Museum, McNay Museum of Art
San Antonio, Kunsthistorisches Museum Wien, Sasakawa Peace Foundation
a v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí.

Samostatné výstavy – výběr

1967  Praha, Galerie na Karlově nám. - malba, grafika
1972  Semily, Muzeum – malba, grafika, scénografie
1976  Liberec, Malá výstavní síň – malba, grafika
1980  Praha, Divadlo na Vinohradech – scénografie
1982  San Francisco, SF State University – scénografie
1987  Kansas, University of Kansas – scénografie, malba, grafika
1987  San Francisco, SF State University – scénografie
1987  Budapešť, Čs. Kulturní centrum – scénografie
1987  Liberec, Naivní divadlo – malba
1988  Ústí nad Labem, Činoherní studio – malba
1989  Praha, Divadlo Labyrint – malba, plakáty
1990  Los Angeles, Angel\s Gate Cultural Centre – scénografie, malba, plakáty
1991  Evora, Portugal, Centro Dramatico – scénografie
1996  Most, Státní galerie výtvarného umění – retrospektivní výběr z díla
1997  Praha, Lichtenštejnský palác – výběr z díla
1997  Praha, Atrium – malba, scénografie
1997  Hradec Králové, Galerie u Klicperů – malba, scénografie
1998  Ostrava, VŠB Technická univerzita – malba, scénografie, plakáty
2001  San Francisco Performing Arts Library and Museum – retrospektivní výstava
2004  Benešov, Muzeum umění – malba, scénografie
2004  Praha, Středočeská energetika – malba
2004  Liberec, Oblastní galerie v Liberci – obrazy, kresby, scénografie
2007  Praha, Café-galerie Černá labuť – scénografie
2009  San Antonio, McNay Museum of Art, Texas – malba, scénografie
2009  Toledo, Center for Visual Arts, Ohio – malba, scénografie
2009  Lima, Stage II Gallery, OSU Lima, Ohio – malba, scénografie
2009  Tábor, Divadlo Oskara Nedbala – malba, svénografie
2010  Columbus, Urban Arts Center, OSU, Ohio – malba, scénografie
2010  Alfred, Cohen Gallery, Alfred University, NY – malba, scénografie
2010  Praha, Studio Paměť – ženy, ženy – kresby, malba
2011  Praha, Café-galerie Černá labuť – malba, scénografie
 

ROZHOVOR

Pane Malino, narodil jste se v Praze. V expozici Vaší výstavy budou kresby z Písku, Putimi, nedalekého Protivína a okolí. To znamená, že tato místa zaujímají ve Vašem životě určitý význam. Romantické Jižní Čechy a poetické město Písek patří neodmyslitelně k mládí. Bylo tomu tak i u Vás? 

Nepochybně. Mé rodné město mám rád dodnes, ale již od dětství jsem unikal za jeho hranice všemi směry. Jižní Čechy ale dominovaly již tehdy, možná i díky genům po předcích, kteří odtud pocházeli. Jako malý skaut jsem prožil několik krásných táborů v Jižních Čechách. Když potom za studií na UK i AMU exteriérové kursy malby bývaly právě zde, v Třeboni, Písku, Putimi, láska k tomuto kraji rostla. Písek má pro mne neodolatelné kouzlo- je to krásné město uprostřed krásné přírody. Má řeku, historii, poezii – pro mě je to „letní město“, nejenom v duchu F.Šrámka. Ať už jsem potom působil kdekoliv v Čechách, nebo později v cizině, rád jsem se do Jižních Čech vracel kdykoliv jsem mohl a na závěr života zde zakotvil.

Vím, že jste chtěl být profesí pilotem. Ale jak už to v životě chodí, to co si nejvíce přejeme, se málokdy splní. Celoživotně se věnujete zcela jinému povolání, umělecké tvorbě a to s výrazným úspěchem. Co byste s odstupem času řekl, že je větší dobrodružství. Rozjezdová letištní dráha a nebo dráha umělecká ?

V obou případech se jedná o dobrodružství prostoru. Ano, i má profesní dráha je dobrodružstvím prostoru. Trojrozměrným ve scénografii a dvourozměrným v malbě. Rozjezdová letištní dráha a let sám jsou navigovány, dráha umělecká nikoliv, v té „lítá“ člověk sám. A každý rozlet do prostoru ssebou ovšem nese i riziko pádu. Pád umělecký je jistě méně „životu nebezpečný“, zato je naprosto nepředvídatelný. (Pád do orchestru nebo z provaziště se rovněž vyskytuje...)

Během své profesní kariéry jste vytvořil přes 350 návrhů divadelních scén, realizovaných po celém světě a bezpočet divadelních kostýmů. Navrhoval jste raději scény klasických her a nebo naopak her současných autorů ?

V naší profesi se říká : „Dobrý autor, mrtvý autor...“. Ale jsou výjimky – z těch současných, žijících (či donedávna žijících), kupř. Harold Pinter nebo Tom Stoppard, jež jsem osobně poznal a jejichž hry nechávají velký prostor pro fantazii scénografa. Samozřejmě ti nejlepší klasici, Shakespeare, Čechov, nepředepisují téměř nic, s těmi je to úžasné. Nemám rád autory, kteří mi striktně diktují jak má scéna vypadat. Ale ani s nimi si nelámu hlavu – mám-li dobrého režiséra, poradím si i s jejich interpretací po svém.

Letošního roku se navrátila po úspěšném dvouletém putování Vaše výstava z USA. Kde všude mohli návštěvníci Vaše dílo vidět ?

První vernisáž byla v krásném prostoru slavného  „The MCNay Museum of Art“ v San Antoniu v Texasu. Na vernisáži jsem bohužel nemohl být, ale muzeum i město znám, jsou opravdu krásná. Udělat dobrou výstavu není lehké a kurátoři v Mc Nay odvedli skvělou práci. Poté šla menší verze výstavy do galerie univerzitního divadla v Limě v Ohiu. Ohio State University organizovala a finančně zajistila celé turné výstavy, takže další významnou štací byl „Urban Arts Space“ v hlavním městě Ohia v Columbu. UAS je čerstvě a dobře zrekonstruovaný výstavní prostor v bývalém obchodním centru (jednom z prvních v USA). Tento v podstatě industriální prostor, velice vyhovoval  volné tvorbě i scénografii. Poté si výstava odskočila do Toleda, rovněž v Ohiu, do Toledo Museum of Art, do moderního pavilonu postaveného Frankem Gherym. Posledním zastavením byla galerie Alfred University ve státě New York, univerzity s velkou uměleckou tradicí, zejména v oboru keramiky. Galerijní prostory byly v klasicky rekonstruovaném viktoriánském domě. Lze říci, že výstava prošla pěti zcela rozdílnými prostory. Ohlasy byly skvělé, recenze odborného i denního tisku zasvěcené a velmi pochvalné. Potěšující bylo, že všechny ocenily koncepci vztahů a vazeb mezi volnou tvorbou a užitým uměním.

Písecká výstava bude zahrnovat celou šíři Vaší umělecké tvorby. Obrazy, kresby, plakáty, scénické a kostýmní návrhy, a na televizním monitoru budou představeny realizované divadelní scénografie. Všechny tyto umělecké obory nesou v sobě výrazný výtvarný sjednocující prvek Vašeho rukopisu a tvoří tak nesmírně bohatý, originální a pozoruhodný dokument Vašeho dosavadního díla. Výstava ve svém konceptu ponese rysy retrospektivy. To znamená také určité bilancování Vaší tvůrčí práce uplynulých let. Je něco, co byste rád ještě vytvořil a co Vás v průběhu Vaší umělecké činnosti ještě nepotkalo ?

Myslím, že ve scénografické praxi jsem prošel prostory všeho druhu: velkými, klasickými divadly, experimentálními prostory, prostory kterým se dnes říká site-specifics; některé inscenace byly dle amerických teoretiků spíše instalacemi, ozkoušel jsem si televizi i film, velká i malá měřítka. Volná tvorba je protiváhou této expanze, má charakter spíše komorní, největší formáty se pohybují kolem 1m. Vždy mne nesmírně zajímaly trvanlivé materiály (na rozdíl od pomíjivé scénografie)  – třeba keramika, s níž jsem si rovněž pohrával. To, co mne dosud nepotkalo a co bych ještě rád udělal, je velká zeď, stěna či průčelí, přiměřeně dekorativní – ne jako současná graffities, něco jako Miróova zeď v New Yorku – malá keramická studie na takovou zeď (nerealisovaná), bude na výstavě. Ale pochybuji, že by taková nabídka ještě přišla a také nevím, zdali bych ještě měl sílu....

Žijete v současné době v malé půvabné vesničce s poetickým názvem Chomoutova
Lhota, několik desítek kilometrů  od Písku. Jaké jsou Vaše tvůrčí plány do budoucna a nebo si po svém rušném životě chcete užívat se svojí ženou klid a krásu Jižních Čech ?
Atelier pod střechou Vaší chalupy ale rozhodně nenesl známky úmyslu oddávat se pouze odpočinku.

Tuto „krásnou izolaci“ jsme se ženou před 8 léty zvolili po opravdu rušném životě, zejména po hektické polistopadové dekádě. Užíváme si klidu a vychutnáváme krásu okolí v proměnách času. Nový půdní ateliér především skýtá místo  pro archivaci díla a jeho dokumentace. Je to dobrý a inspirativní prostor. Já se teď těším z každého dne, „carpe diem“, a moc neplánuji. Občas ještě přicházejí nabídky, barvy dosud nevyschly a pár formátů čeká – to by mohlo stačit. Jak říká můj oblíbený spisovatel W. Faulkner : „....mně stačí pero a papír...“

Rozhovor a autorem vedla Irena Mašíková, kurátorka připravované výstavy v galerie Prácheňského muzea v Písku.