Písecký svět

Malá galerie Sladovny představí barevný svět olejomaleb malíře Jana Sýkory k výročí jeho nedožitých devadesátých narozenin. Srdečně zveme na zahájení výstavy v úterý 26. září od 16 hodin ve Sladovně. Úvodní slovo pronese Irena Mašíková. Výstava bude k vidění do 19. listopadu 2023.

 

Světlo, jasnost, lehkost a až expresionistický nádech Sýkorových olejomaleb, hutné nánosy

 

barevných past připomínajících zednické mistrné práce na křídlových štítech domů, uvolněná malba pohrávající si s expresí, mnohdy až s abstrakcí – to je výběr z tvorby Jana Sýkory pro výstavu v písecké Sladovně. Sálá z nich radost, hojnost, oslava života a příběh nejednoho lidského bytí. 

 

Jan Sýkora by letos oslavil své 90. narozeniny. Jak sám o sobě rád tvrdil: „Jsem naturalizovaný Písečan. Postavil jsem tady dům, zplodil syny, stromy jsem také zasadil.“

 

Narodil se 6.listopadu 1933 do rodiny Jana Sýkory a Emílie Sýkorové. Jeho rodištěm a místem, kde strávil své dětství, vychodil obecnou a měšťanskou školu, byly Blovice v Plzeňském kraji. Právě zde se malíř Sýkora stal láskyplným pozorovatelem života kolem sebe, učarovala ho okolní příroda, upoutala ho první přátelství. Na studiích v Plzni se vyučil malířem písma a stále více jej přitahovalo kreslení a malování a tak se rozhodl poslat své studijní práce na pražské UMPRUM, kam byl roku 1953 přijat. „Praha mi dávala mnoho možností výtvarného vyžití, jak už výstavami, odbornými přednáškami, tak i vlastní tvorbou…“, vzpomíná Sýkora.

 

Do Písku ho povolala vojenská presenční služba v roce 1956, jak sám píše: „ … od prvních dnů jsem držel v ruce místo samopalu štětec…hodně jsem kreslil a maloval jihočeskou vesnici i Písek a rozhodl jsem se, že se zde usadím na trvalo.“ Jako výborný pozorovatel se stal Sýkora i řemeslníkem, kterého popoháněla jeho představivost a mus: „Musel tvořit a zhmotňovat svoji vnitřní představu, protože jinak nemá klid…“ vzpomínal na Sýkoru pan doktor Zdražil, velký znalec selského baroka a písecký rodák. Dále o Sýkorovi píše: „Přechod mezi řemeslem a uměním je u něho velice jemný… mění skutečnost v symboly, vytváří vlastně nové skutečnosti – své vlastní skutečnosti, jedinečné, neopakovatelné. V jeho tvorbě vidím neustálou snahu nalézt nejčistší symbol toho genia loci jihočeské krajiny a lidové architektury. Vidím to jako určitou zákonitost, že právě jihočeská krajina s tou typickou lidovou architekturou natolik okouzlila pana Sýkoru, že se mu stala jedním z celoživotních inspiračních zdrojů.“

 

Diskuze k článku

Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!