Písecký svět

Jak říká sám fotograf: "Mám rád lidi a proto je fotografuji v různých situacích a náladách…. Pro mě je důležitá atmosféra děje a důraz kladu na kompozici a vyjádření sebe sama.” Výstava potrvá do začátku prosince.

 


Přinášíme text rozhovoru, který Jaroslav Joe Hübl poskytl do červnového měsíčníku Písecký svět.

Výstava jednoho dne zrcadlila celý život: Lásky Jaroslava Joe Hübla

Výstava jednoho dne, kterou pořádá čas od času Prácheňské muzeum, je zvláštní fenomén. Buď – anebo. Vyjde počasí, usměje se štěstí, dorazí spousta diváků, parkány hradu ožijí, víno ve sklenkách zajiskří za doprovodu podmanivých tónů… Anebo – od rána leje, parkány zůstanou smutné a opuštěné. Ještě že písečtí milovníci kultury se jen tak odradit nedají. Náhradní prostory v přednáškové síni muzea v uplakanou středu 20. května 2015 zaplnili, že skoro nešlo projít, a výstava fotografií letošního jubilanta Jaroslava Joe Hübla vyšla, svatému Petru navzdory, na jedničku. Výstavu zahájila její kurátorka Irena Mašíková Konštantová a ředitel muzea Jiří Prášek, o hudební doprovod se postaraly Závodní ovce.

 

• Jaký máte první pocit z dnešní výstavy?

Jaroslav Joe Hübl: Nádherný, přišlo hodně lidí, samí bezvadní a sympatičtí… Škoda jen, že nedorazili někteří z těch, které znám celý život. A taky, že nevyšlo počasí, ale i tak to stojí za to.

 

• Čím se teď zabýváte?

Užívám si krásný podzim života, po dvou předchozích manželstvích si teď žiju svobodně a podle svého. Makám od rána do večera, a čím jsem starší, tím pracuju víc, před dvaceti lety tomu tak nebylo. Vyplatí se to, pokud chce člověk dělat fotografii poctivě. S každou fotkou se pak těžko loučím, když ji chce někdo koupit, já totiž vždycky ze zásady přidělávám maximálně tři kusy od každé fotografie.

 

• Základním tématem dnešní vaší výstavy je žena. Co vás na ní nejvíc fascinuje?

Oči – ty jsou na každé ženě nejdůležitější. Na mých fotkách se ženy nesmějí, mám nejraději psychologické portréty, které vás nutí se zamyslet. A na ženském těle nejvíc miluju zadní část, to je něco krásného.

 

• Druhá vaše láska je Paříž. Co vás nejvíc fascinuje na Paříži?

Svoboda. V Praze si já nezafotím, i když je nádherná, protože fotografuji lidi – a ti jsou v Paříži mnohem uvolněnější, člověka tam potká mnohem víc nečekaných okamžiků… To pak makám, nachodím denně třeba osmdesát kilometrů, a pak už se zase těším domů, až z těch tisíců snímků budu vybírat ty pravé. Paříž miluju taky kvůli skvělým kavárnám – já jsem odjakživa kavárenský typ.

 

• A do třetice: Co vás nejvíc fascinuje na Písku?

Vyrůstal jsem tu od tří měsíců, je to moje město, mám tu svá tajná zákoutí, kde jsem prožíval lásky… Jako dítě jsem byl velký samotář, ale fotím nejraději lidi. Když jsem připravoval své dvě knížky o Písku, fotografoval jsem Písek velmi intenzivně. Hlavně proto, že mne štvalo, jak lidi fotí pořád stejná místa. Písek mám moc rád, ale Paříž prostě vítězí, jedu tam za týden a už se opravdu těším!

 

 

Fotogalerie k článku