Písecký svět

Po krátkém osvěžení na velkém, ale útulném staroměstském dvojnáměstí jsme se hned v pátek večer sešli se starými i novými známými v nedalekém Plattlingu. A hned v postavení čestných hostů tamní radnice jako účastnící Slavnosti Nibelungů, jež se koná jednou za dva roky. Samy kulisy slavnosti se nelišily od podobných kdekoli jinde: stany, kostýmy, napodobeniny zbraní a brnění, všude kolem balíky slámy – to aby se při drobném požáru mohl s pompou a sirénou předvést také místní hasičský sbor. Stoly se prohýbaly, bavorské pivo od sponzorujícího pivovaru pěnilo, a my jsme se rozsadili s místní městskou radou k hodování a diskusi. Byla tam celá, ta městská rada, prý by v opačném případě ani nemuseli kandidovat ve volbách… Protože jsme z bavorského dobře informovaného zdroje věděli, že Plattling není ani trochu zadlužený, chutnalo nám jídlo i pití – některým dlouho do noci.

V sobotním dopoledni jsme si prohlédli Muzeum Quintana v Künzingu. Poloha (nedaleko soutoku Dunaje a Isar) předurčila místo ke vzniku Quintanis – pozdně antického kastelu na limes romanus. Muzeum sdílející budovu s místní radnicí však není nijak pozdní či zpožděné a stojí za zhlédnutí. Fajnšmekři na historii prohlíželi hlavně expozici Mithrova kultu. Budete-li mít štěstí, možná také narazíte na skrovnou bavorskou svatbu a nejen děti vás budou zdravit typickým jihoněmeckým „pozdrav pánbůh“.

Odpoledne, posilněni obědem a tekutinami do rozžhaveného dne, jsme se seznámili s benediktínským klášterem v Niederalteichu, který má – přes blahoslaveného Vintíře, v jeho domovské zemi však Gunthera z Niederaltaichu – přímou souvislost s Břevnovským klášterem v Praze.

Další propojení s Čechy – zdá se, že Šumava nejen dělila, ale také spojovala – jsme odhalili i v následně navštíveném Osterhofen-Altenmarktu. Při prohlídce tamní baziliky minor zasvěcené sv. Markétě Antiochijské se řeč k potěše Čecha tu a tam zvrtla na premonstráty z pražského Strahova. Bazilice se říká tak trochu nepřesně Asamova, přestože výzdobu vytvořili oba bratři Asamové, malíř Cosmas Damian Asam a štukatér Egid Quirin Asam. Při pohledu na ukázku toho nejlepšího, co baroko v jihoněmecké architektuře vytvořilo, si zkušenější turisté vzpomněli na otevřená nebesa Cosmase Damiana Asama v Kostele Nanebevzetí Panny Marie, svatého Wolfganga a svatého Benedikta v Kladrubech v Plzeňském kraji. Do stavebního celku baziliky (pan průvodce nás upozornil, že její přídomek „minor“ neboli menší je v kraji cudně opomíjen) však patří i škola vedená Anglickými pannami, které působily také u nás např. nedaleko Písku v Štěkni, ale i v Nýrsku, Svojši či Praze. O to více zamrzí, když při přípravě na „zájezd“ najdete na internetu informaci, že v Praze se nacházel Institut pro anglické slečny – ale to už by byla diskuse na téma, zda má škola učit vyhledávat informace nebo informace do hlav vkládat …

Večer druhého dne jsme věnovali – zase v nibelunských stanech – spřádání plánů příští spolupráce. A napředli jsme toho požehnaně. Kromě tradičních společných akcí fotografů TeriFoto a Deggendorfského spolku na podporu umění a kreativity byla domluvena výstava dvou tamních výtvarníků ve vodňanském Zlatém soudku letos v říjnu až prosinci a pro příští rok workshop volné malby na hedvábí pro začátečníky i velmi pokročilé v Písku, vedený vedoucí deggendorfských výtvarníků, paní Karin Ostermeier-Leebovou. Na podzim bude následovat bavorsko-českým plenérem na téma církevní architektura v krajině v okolí našeho partnerského města.

Úhlavní přátelé květeny ještě nahlédli v neděli dopoledne na Zemskou zahradnickou výstavu u Dunaje. Vyvrcholením Slavnosti Nibelungů byl kostýmovaný průvod ulicemi Plattlingu, v němž se – v replikách historických krojů – prezentovalo na dva tisíce členů různých spolků a představitelů radnic z okolí. Pro některé z nás byla vyvrcholením cesty za kulturou návštěva Archy Heinze Theuerjahra v Neuschönau, co by kamenem dohodil od české hranice. Těm, kteří navštívili loni výstavu jeho děl v písecké Sladovně, snad ani není třeba vysvětlovat proč.

Andrej Rády

místopředseda P.U.B.