Tvorba na téma „Čeho se bojím, z čeho mám strach“
NADĚJE pobočka Písek, středisko Nábřeží – NZDM Ostrov vyhlásilo 7. ročník výtvarné soutěže na téma „Čeho se bojím, z čeho mám strach“. Soutěž byla vyhlášena v několika kategoriích.
V letošním roce bylo přihlášeno 454x výtvarných prací dětí z mateřské školy Čížová, MŠ Pražská, MŠ Erbenova, MŠ Hradiště, MŠ Zeyerova, MŠ Fügnerovo náměstí, MŠ Šobrova, základních škol a družin – ZŠ T. Šobra, ZŠ J. Husa, ZŠ J.K.Tyla a ZŠ Cesta z Písku, ZŠ Čížová, ZŠ Zborovice, ZŠ Trmice, ZŠ Beroun – Závodí, ZŠ Zbounky, dětských domovů Boršov nad Vltavou, Volyně a Horní Planá a neziskových organizací – Horizont, Zběšičky, Krteček, Cheiron T a NADĚJE a základní umělecké školy Otakara Ševčíka Písek a ZUŠ Strakonice.
Nejlepší práce jsou vystaveny ve foyer kina Portyč a oceněny byly na vernisáži výstavy ve středu 10. 4. 2019 v 15 hodin, kterou moderovala Jana Jiříková. Na úvod přednesla báseň o čarodějnicích z knihy básní Jiřího Šruta „Příšerky a příšeři“, čímž navodila skvělou atmosféru v sále. Poté poděkovala všem zúčastěným dětem, také pedagogům a rodičům, kteří jim pomáhali s tvořením prací do soutěže. Vyjádřila díky též vedoucí Galerie Portyč Ivaně Samcové Hejlové za pomoc při přípravě výstavy a vernisáže, technickým pracovníkům Centra kultury. Poté plynule přešla k rozhovorům s vedoucí písecké pobočky NADĚJE Petrou Martíškovou, s ředitelem Centra kultury města Písku Josefem Kašparem a s místostarostou města Písku Petrem Hladíkem. Mimo jiné jsme se také od nich dozvěděli z čeho mají strach. Zazněla slova obdivu a chvály dětem i vedoucím prací. Následovala část, kdy se dětem předávaly diplomy a odměny, mezi kterými samozřejmě nechyběly výtvarné potřeby pro další tvorbu umělců. Nejvzdálenějším a nepřítomným dětem bude vše zasláno poštou. Z přítomných to měly nejdále děti, které tvořily v Berouně a jejich účast na předávání byla podpořena rodiči.
V závěru moderátorka poděkovala organizátorce všech sedmi ročníků výtvarných soutěží Hance Šefránkové, která byla odměněna dlouhým potleskem všech přítomných a projevila díky za účast tvůrcům, popřála další tvořivé dny s barvami a přizvala k účasti do 8. ročníku výtvarné soutěže písecké pobočky NADĚJE v novém školním roce. V dalších minutách vyzvala moderátorka všechny k prohlídce výtvarných prací a k malému občerstvení ve foyer kina Portyč.
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Svět se mění nějak divně.
V době našeho dětství jsme se zabývali spíš otázkou, co se nám líbí, z čeho máme radost.
Báseň Příšerky a příšeři navodila skvělou atmosféru v sále a vítěz soutěže se rozplakal strachy při pohledu na vlastní dílo. Prý roste počet dětí s nějakou formou deprese…
Ale je možné, že když se děti z těch děsů vykreslí, nebudou až tak sklíčené.
Nemám přehled o tomhle typu aktivity pro děti, ani o významu soutěžního zadání, čekala jsem k Vašemu komentáři nějaký odborný ze strany pořadatele, ale…
Souhlasím s tím, že se svět mění divně, že lidé přemýšlí jinak a jsem si jistá, že to má dva možné konce. Buď půjdeme až na konec této cesty bez toho, aniž bychom chtěli svět vrátit alespoň tam, kde nám bude dovoleno přežít, nebo půjdeme tou divnou, ale velmi krátkou cestou na konec, kde skončila nejedna vyspělá civilizace minulosti.
Nepůjdeme dlouho, ve světě, kde se napřed zamoříme plasty, herbicidy, a teprve potom hledáme řešení, jak se jich zbavit a ozdravit planetu od jejich ničících účinků, a to pouze na základě dlouhodobých studií, kterým se budeme další roky zdráhat věřit, protože co není vědecky ověřené, není uvěřitelné, i kdyby nám to rostlo mezi očima, v tom světě už dlouho nepřežijeme.
Dokud pohlížíme na svět pokřiveným pohledem byznysmenů a lobistů, nepoužíváme vlastní rozum, necháváme o sobě rozhodovat jiné, nectíme planetu jako našeho životodárce, držíme se na hladině povrchnosti a život bereme jen jako nekončící mejdan, pak je možné, že děti mají přirozeně víc strachu, než měly dříve. Nejsem zastánce toho, že máme dětem zamlčovat informace, které my sami máme, takže jestli děti vnímají svět takový. jaký dnes je, chápu, že se nemají z čeho radovat,a víc se bojí. Mají proč.