Písecký svět

První zastavení o životě Ivety Bartošové

Streamovací platforma VOYO uvedla před nedávnem třídílnou minisérii Iveta, která se záhy stala její vlajkovou lodí a nejsledovanějším a také nejdražším seriálem. Není divu, kdo by neznal popovou ikonu především 80. a 90. let Ivetu Bartošovou a její životní vzestupy a pády. Obskurní média (záměrně nepoužívám výraz "bulvární", jež má jiný význam než se běžně používá) se na osudech oblíbené zpěvačky pásly roky. První série připravované trilogie se naštěstí velmi citlivě k osobě zpěvačky ujal režisér Michal Samir, který byl hostem festivalu a po promítnutí prvního dílu první série besedoval s diváky. S ním a jeho paní a malou dcerkou jsme pak ještě dlouho debatovali o Ivetině životě a dalším pokračování filmového mapování jejího velmi dramatického života. Podle Michala Samira byl pro životopisný seriál zásadní souhlas s natáčením od Ivetina syna Artura Štaidla a Ivetiny sestry–dvojčete Ivany, nyní žijící ve Švýcarsku, jejich vzpomínky na maminku a sestru, jako dalších lidí z hudební branže a všech, kdo Ivetu znali. Režisér mimo jiné prozradil, že právě natáčí druhou sérii, řadu mapující 90. léta, hvězdné období Ivetiny hudební kariéry a 25. října v podvečer bude natáčet v pražské Lucerně s obřím komparsem duet Ivety (hraje mladá herečka Anna Fialová) s Karlem Gottem, jehož bude hrát zpěvák Ondřej Ruml.

Druhé zastavení v nové Divadelce

Doprovodný program festivalu se odehrával také v nově otevřené divadelní kavárně či "Divadelce". V pátek 14. října ji otevírala mladá zpěvačka arménského původu narozená v Česku Pam Rabbit a svým přirozeným projevem a nakažlivým seběvědomým šarmem diváky velmi bavila. Česky zpívané písně prokládala anglickými a v obou polohách se cítila jako ryba ve vodě. Následoval koncert poprockové party O5 a Radeček z jesenického podhůří, jež nebyla na festivalu náhodou. Složila totiž hudbu k novému filmu Pánský klub, který mohli diváci na festivalu také zhlédnout. Prostory "nové Divadelky" doznaly stavebních úprav a změn ve velmi minimalistickém úsporném duchu. Prostory jsou multifunkční a mohou sloužit koncertům, tanci, přednáškám i jiným formátům.

Třetí zastavení u prince Mamánka

V sobotu 15. října měl na festivalu předpremiéru také nový film Jana Budaře, pohádkový příběh Princ Mamánek. Rád bych ho vřele doporučil všem, dětem a možná ještě víc rodičům. Ta pohádka je dost možná více pro ně. A věřte, že nebudete litovat. Jan Budař vytvořil totiž velmi silný hluboký příběh o de facto iniciační cestě prince rozmazlovaného svou maminkou královnou do takové míry a tak dlouho, až to jeho otec nevydrží a postará se o to, aby se jeho syn vydal do světa dospět a dokázal převzít zodpovědnost za svůj život. Pan král, otec prince Ludvíka, se tak vlastně postará o jeho přechodový rituál byť proti synkovo vůli. To ale jen proto, že maminka královna by k něčemu podobnému stejně jako Ludvík nikdy nedali souhlas. Svým způsobem duchovní či skoro "šamanská" princova cesta plná dobrodružství, překonávání výzev, strachu a sebe sama je hezky a přístupně pojatá i pro děti, byť se domnívám, že film a jeho řadu rovin pochopí spíše ty starší děti a poselství filmu snad i jejich rodiče. Ač mám rád pohádky Jiřího Stracha Anděl Páně či Štastný smolař, je snímek Jana Budaře hlubší. Nebojí se jít i v pohádkovém formátu do větších hlubin duše a vztahů, takže jeho vyprávění může evokovat spíš drsnější Andersenovy pohádky nebo bratří Grimmů než typicky české "s černobílými postavami – jasných klaďasů a jednoznačných záporáků," které bývají často bohužel velmi infantilní s pitvořícími se pohádkovými postavami, jakoby podceňovaly dětského diváka. Velmi zajímavá byla i následná debata tvůrce s diváky (hlavně dětmi) po zhlédnutí filmu i naše následné povídání s Janem Budařem, které pro vás připravujeme do dalšího vydání Píseckého světa, které vyjde 3. listopadu.