Písecký svět

Zkusme se vrátit k jedné z prvních knih nakladatelství 65. pole, kterou jsi skutečně prorazil – Ekonomii dobra a zla od ekonoma Tomáše Sedláčka. Jak si za těch 13 let titul – de facto vlajková loď nakladatelství vede, je stále žádaný?

Titul si vede pořád dobře, přicházejí noví čtenáři, často mladí lidé, studenti. Překladů už máme dnes 22. Abys mně věřil, tak jsem přinesl na ukázku nějaké příklady (pozn. usmívá se nakladatel a na stůl vyndavá německý, ruský, korejský, japonský či perský překlad a další…). Tenkrát jsme se určitě trefili i do doby, kdy byl zvýšený zájem o ekonomická témata. Dnes se diskutuje spíš o bezpečnosti, pandemie tomu dala korunu. V Sedláčkově knize je ale hodně věcí nadčasových a pořád aktuálních. Překlady knihy jsme nabízeli do světa napřímo i přes agenturu. Třeba u Francouzů to trvalo dlouho, neboť jsou známí tím, že neradi vydávají cizojazyčné knihy, jak jsou hrdí na svou Francii.

Na úspěch Ekonomie dobra a zla jste navázali útlými knížkami rozhovorů Tomáše Sedláčka se zajímavými osobnostmi ze zahraničí. Jaký byl záměr této miniedice?

Záměr vycházel z toho, že Tomáš Sedláček je velmi dobrý diskutér, který se vydává z ekonomie do dalších oborů. Knihy vznikly ze živých rozhovorů. Jednou z osobností byl David Graeber, americký antropolog, anarchista a zakladatel světového hnutí Ocuppy Wall Street, který bohužel před dvěma lety zemřel. Edici jsme nazvali Double.

Před nedávnem vyšla trilogie Tomáše Sedláčka Druhá derivace touhy, kde jsou shrnuty jeho sloupky či krátké eseje především z Hospodářských novin a jiných titulů. Jak jste přišli k názvu Druhá derivace touhy? Co v knihách čtenáři najdou?

Název odkazuje k jedné Sedláčkově úvaze, v níž rozebírá naše touhy, které jsou jedním z hnacích motorů ekonomie. Některé touhy jsou naše vlastní, některé přebíráme. Je to jeho typická úvaha, ve které se vydává z ekonomie do filosofie a psychologie. Všechny tři knihy se dají číst na přeskáčku, podle témat a shrnují období posledních deseti let.

Vystudoval jsi kartografii a geografii. Přivedl tě i tvůj vystudovaný obor k nápadu vydávat netradiční atlasy? Jaké jste dosud vydali a je o ně mezi čtenáři zájem?

Zeměpis a mapy mě bavily vždycky a baví mě do dneška. Když jsem viděl německý originál knihy Judith Schalanské Atlas odlehlých ostrovů, byl jsem nadšený. Kniha napsaná přesně pro mě, je to kombinace beletrie, kartografie a trochu historie. Dala potom základ nové edici Za obzor. Vyšly v ní třeba Atlas prokletých míst nebo Atlas zemí, které neexistují, ale také knihy Rudy Krautschneidera, mořeplavce a výborného vypravěče. Je to taková moje srdeční záležitost a chci v těchto knihách nadále pokračovat.

Téměř horkou novinkou je vydání superhrdinského komiksu, jehož hlavní postavou není "nabušený svalovec s maskou v kostýmu", ale náš patrně nejlepší hokejista všech dob Jaromír Jágr. Jak vznikla tato netradiční kniha, jaké jsou ohlasy?

Jaromíra Jágra zná snad každý, nemusíme ho představovat, ani se bavit o tom, co dokázal. Je to patrně náš nejúspěšnější sportovec, a každý takovýto hrdina má dnes komiks. Napadlo nás ho tedy vytvořit, navíc hokejisté jsou takoví novodobí rytíři, kteří se dobře kreslí. Knihu napsal Lukáš Csicsely a ilustroval Vojta Šeda a máme na ní dobré ohlasy. Samozřejmě Jágr má i své odpůrce, kteří neustále řeší, kdy už má skončit. Jako každá velká osobnost má spoustu fanoušků a pár závistivců.

Co na ni říkal přímo Jaromír Jágr?

Kniha se mu líbila, zajímal se, jak komiks technicky vzniká. Potkali jsme se na tréninku Kladna. Je opravdu naprosto ponořený do hokeje i v jeho věku. Když jsem ho teď více sledoval, tak jsem viděl, kolik se toho kolem něho děje. Naprosto chápu, že se chce soustředit na hokej a nebýt pořád rozptylován například novináři. Ale teď zrovna bude slavit padesátiny, teď novinářům neuteče.

Nezanedbatelné místo v produkci nakladatelství zaujímají knižní tituly pro děti. Sám máš děti tři. Byly nebo jsou vaše děti prvními zkušebními čtenáři nových titulů a lakmusovým papírkem toho, co se nakonec vydá, zda téma a zpracování děti osloví?

Já mám tři dcery, tak jsem jim dal ještě před vydáním přečíst některé knihy. Každá je ale jiná, a jak se říká: každá kniha má svého čtenáře. Tedy, co člověk, to jiný názor a vkus, a stejně tak je to i u dětí. Snažíme se v každém případě o vydávání kvalitních dětských knížek, neboť na trhu je jich opravdu hodně. Edice se jmenuje Políčko. Kdekdo má samozřejmě pocit, že napsat dětskou knížku je hračka, ale pak se ukáže, že neumí ani pořádně česky. Není to vůbec jednoduché napsat opravdu dobrou dětskou knihu.

Přestože žiješ už řadu let v Praze, nezapomínáš na Písek a Písecko, respektive na vydávání i místních autorů. Představil bys tuto edici?

Edici jsme nazvali TAH. Vydáváme v ní zejména jihočeskou beletrii, romány a povídky. Patří sem autoři Martin Sichinger, Roman Szpuk, můj táta Jiří Brandejs, Vít Kaláb, Vladimír Kouřil, Petr Mano a další.

V edici TAH vyšly i dvě povídkové sbírky tvého tatínka Jiřího Brandejse o hajném Pepovi Němečkovi, čimelickém pábiteli, který jako by vypadl z pera Bohumila Hrabala. Co by jsi řekl o těchto knížkách a spolupráci s tátou?

Řekl bych, že to jsou nejvtipnější knihy, které jsem vydal. A humor je obzvlášť v této době hodně potřeba. Knihy se šíří spontánně, rozesmívají lidi, a dobře se i prodávají. Nejvíc samozřejmě v Čimelicích a okolí, ale i v Písku a jinde. Mimochodem předmluvu k Dáme dvóju napsal literární historik Radko Pytlík, který minulý týden zemřel. Druhá kniha se jmenuje Pepa For President a kromě hajného se do ní dostaly také třeba historky štamgastů od Reinerů.

Vydáváš také knihy píseckého malíře a spisovatele Petra Mano. Jaké tituly dosud vyšly a chystáte nějakou novinku?

Připravujeme jeho rybářské povídky, které chceme vydat letos pod názvem Veliká bílá tůň. Vytvořil k nim i ilustrace a bude to kniha, která bude vonět rybinou – ne smrdět, ale vonět! Bude o rybářích, rybnících a řekách a věřím, že si najde své čtenáře. Zatím jsme vydali Petrovy knihy Šarlák a Kalužiny. A také Penziopolis, což je vlastně odpověď na starý dopis o Písku, v němž jeho autor Jiří Vogl popisuje své dětství na začátku 20. století, a Petr Mano mu po sto letech odpovídá, navazuje na některé obrazy a myšlenky. Je to docela zajímavá konfrontace.

Jaké jsou knihy dalších autorů nakladatelství Romana Szpuka a Martina Sichingera?

Oba dva píšou hlavně o Šumavě. Roman Szpuk tvoří lyrické prózy, Martin Sichinger píše historické romány. Letos mu budeme vydávat také novou knihu Divocí sekáči, která se odehrává v poválečné Šumavě. Bude to už jeho pátá vydaná kniha v 65. poli.

Objevují se noví autoři, kteří vám zasílají své texty do nakladatelství a stojí za to o nich uvažovat? Objevuješ aktivně i ty sám psavce, kteří by si zasloužili vydat knihu?

Rukopisů chodí hodně. Máme jich mnohem více, než dokážeme vydat. Objevuji, čtu, zajímám se, ale jako všichni ostatní jsem poněkud zahlcen informacemi. Jsem otevřený všemu, ale posuzuji rukopisy v klidu jeden po druhém. Rád si přečtu nové texty. Samozřejmě snem každého nakladatele je najít autora „budoucích bestsellerů“ ve fázi, kdy je na začátku, a pak mu vydávat knihy, které jsou lepší a lepší. Většinou bývá riskantní uvést nového autora na scénu, ale když se to povede, tak si každý nakladatel úspěšného autora snaží udržet.

Jaká máš kritéria na vydání knihy a podle čeho se řídíš při rozhodování, zda má smysl knihu vydat?

Musí to být dobrá kniha a ideálně zapadnout do profilu 65. pole a samozřejmě v tom hraje roli spousta detailů, které ji mohou podpořit a zviditelnit. Zásadní je, aby mě kniha oslovila.

Jaké tituly máte v plánu vydat v nejbližší době a jaké jsou dlouhodobější vize či cíle nakladatelství?

Teď plánujeme knihu pro děti Eliška Rebelka od Pavlíny Jurkové. Pro děti píše i naše kmenová autorka Ester Stará, které připravujeme titul Aliance udatných. Vydáme letos zmiňované novinky Petra Mano a Martina Sichingera, a také Chraplavé chorály Romana Szpuka. Chceme pokračovat v našich edicích a také hledat nové skvělé autory.

Jaké knihy a proč bys z produkce nakladatelství 65. pole čtenářům doporučil?

Doporučil bych knihu mého oblíbence Neila Younga, kanadského rockera, která se jmenuje Special Deluxe – Vzpomínky na život a auta. Je to poetická záležitost, ve které vzpomíná na starou dobrou Ameriku a své auťáky. K tomu, když si člověk pustí jeho muziku, tak je o zážitek postaráno. Ne každý asi zná Neila Younga, ale proč by ho nemohl poznat zrovna teď?

Písecký rodák Tomáš Brandejs, majitel nakladatelství 65. pole, hraje na saxofon v kapele Závodní ovce, miluje knihy, mapy, vysoké hory, rockovou muziku a šachy – odtud i název nakladatelství 65. pole, které značí jakýsi přesah témat mimo tradiční hrací pole se 64 políčky.

www.65pole.cz

Rozhovor vyšel v tištěném časopise Písecký svět č. 3 dne 11. února 2022.

 

Fotogalerie k článku