Písecký svět

Prácheňské muzeum v Písku /  Malé výstavní síně 26. 11.  – 31. 12.  2022

Přednáška k výstavě: 15. 12. 2022 od 16 hodin:
Kobka, zelí, pekelec aneb zajímavosti o kachlových kamnech.
Přednáší: Mgr. Libor Soukup, prezident Cechu kamnářů ČR a etnografka PhDr. Hana Soukupová.
Součástí povídání bude i ukázka výroby kachle.

Boj se zimou býval zápasem, který musel člověk chtě nechtě každoročně podstupovat. Záviselo na něm totiž jeho přežití. Šlo o hodně a tak bylo střetnutí mnohdy tvrdé a nelítostné. Technický pokrok několika minulých staletí zapříčinil, že dnes již strašák zimy rozhodně nepůsobí tak ukrutně jako dřív. To, že jsme dnes tady, znamená, že naši předci souboje s mrazy vyhrávali. Jaké zbraně tedy tehdy používali – tedy, čím a do čeho přikládali, jak se zahalovali či jak se přes celý rok na krušné období připravovali, o tom všem bude výstava, kterou na poslední část své sezóny připravuje Prácheňské muzeum v Písku.

Ve starších dobách teplo úzce souviselo se světlem – kdo při dlouhých zimních večerech svítil, tomu bývalo povětšinou i teplo. A naopak – kdo neměl na to si posvítit, u toho vládl i chlad. Z této nepříjemné dvojice byla pro člověka však vždy nebezpečnější zima. Snaha zabezpečit se před chladem je tak stará jako lidstvo samo. První materiály snažící se nepustit získané teplo mimo příbytek byla hlína, drny a kožešiny. Lidé využívali přirozené zdroje tepla, mimo jiné i produkované hospodářským zvířectvem – prostory společně obývané lidmi a dobytkem bývaly teplejší, hygiena a pohodlí musely jít v tomto případě, a to zhruba až do 19. století, stranou.

Nejtepleji vyhřátá byla vždy kuchyně, otevřený oheň, který zde plápolal, schovaly ve většině českých domácností až kolem 18. století sporáky. Obytné místnosti vytápěly v Čechách v posledních několika staletích kamna, nejprve kachlová, později železná. A topivo? Dřevo, dřevo a zase dřevo, které se běžně řezalo a štípalo na ulicích. „Uhlí určené pro vytápění se rozšiřuje až  na konci 19.století, ale do Písku, který je lesy a tím pádem i dřevem bohatě zásoben, proniká pomaleji než v jiných částech Čech,“ doplňuje jeden z kurátorů výstavy Jan Kouba.