Písecký svět

Na pohádce mě velmi zaujalo vaše ztvárnění dá se říci duchovní cesty každého z nás, v tomto případě kluka, mladého muže. Na besedě jste zmiňoval spisovatele Carlose Castanedu a jeho knihy. Jaké další inspirace vás při psaní příběhu ovlivnily?
Asi celý můj život. V příběhu nejsou zachycené nějaké moje konkrétní zážitky, ale tím, že to je pohádka, což je žánr přímo spojený a vycházející z podvědomí, věřím, že tam je mnoho různých témat a obrazů, které z mého podvědomí nějak vychází.

Cítil jsem ve filmu až archetypální "jungovské" obrazy, hlavně tedy maminky královny, hyperprotektivní přepečující ženy a táty, který je naopak "normální" a dává synovi možnost dospět tím, že ho pošle do světa. Byla to ta hlavní zpráva, poselství hlavně dospělým divákům – rodičům, aby se zastavili a třeba i zamysleli nad tím, jak vychovávají své děti?
Asi to ten film v sobě přirozeně nese svým tématem. Princ Mamánek je logicky o mamánkovi, tedy o postarším princovi, kterému se nechce od maminky, takže věřím tomu, že to téma v rodičích i dětech bude nějak rezonovat. Pokud moje pohádka vzbudí v lidech otázky, bude to samozřejmě skvělé.

Ve společnosti se hovoří často o krizi "mužství". Mladí muži mívají dnes někdy větší problém ustát svou mužskou roli než mladé ženy, které mají svoji přirozenou iniciaci, kterou je těhotenství a porod a stávají se tak ženami. Iniciace kluků, přechod do dospělosti spojený s určitými výzvami a překonáváním překážek, v západní společnosti do velké míry chybí. Chtěl jste pohádkou přispět i k této debatě?
Nemám tuto ambici, ale je možné, že nám iniciace mladých mužů v naší společnosti trochu chybí. Nativní národy s přechodovými rituály intuitivně a přirozeně pracují, k vývoji člověka to rozhodně patří.

Líbila se mi při debatě poznámka jedné maminky, která říkala: "Ten váš film by se měl pouštět v každé škole…" Možná měla dojem, že pohádka působí velmi edukativně…
To by bylo moc hezké. Budu samozřejmě velmi rád, když pohádka kromě zábavy přinese i nějaké ponaučení, rozproudí debaty. Dobrá pohádka by to asi mít měla.

Ve filmu je z mého pohledu hodně rovin. Intenzivně jsem tam vnímal téma naší pozemské konečnosti a smrti, které je z našich životů v západní kultuře hodně vytěsňované…
Určitě. Už ta prvotní dramatická zápletka spočívá v tom, že král vyšle svého syna do světa – doslova ho vykopne "z baráku" a napíše mu dopis, v němž mu vzkazuje, že dokud se nesetká se samotnou Paní Smrtí, tak se nestane dobrým králem. Téma smrti je tam záměrně jako něco, co nás provází celý život. Ale ta pohádka není hlavně o smrti, je především o životě, o lásce, o odvaze, o překonávání vlastních limitů a o naději…

Z prvních ohlasů diváků na první předpremiéry promítání Prince Mamánka jsem snad nenarazil na jediný negativní komentář. Všem divákům se příběh líbil. To je asi hezká satisfakce za roky příprav filmu a práce na něm, že?
To je nesmírně potěšující, zároveň tato panenská doba mého filmu končí, protože přijde novinářská projekce a vyjdou všemožná hodnocení. Ty já číst z principu nebudu a nemůžu, protože bych si to příliš bral k srdci jako režisér debutant. Za pozitivní divácké zpětné vazby jsem nesmírně rád a hlavně za to, že to říkají jak děti tak dospělí. Takovou pohádku jsem si vždy přál natočit, aby si z toho něco odnesli děti i dospělí. Moc mě těší, že se mnou diváci mají chuť sdílet jejich katarze, které s filmem zažily, to je pro mě největší odměna.

Jako hudebník jste spolupracoval také v kampani organizace Člověk v tísni zaměřené proti nacionalismu a xenofobii. Můžete popsat, jak tato spolupráce probíhala a jakou jste v ní hrál roli?
S kamarádem Alešem Sukem jsme natočili videoklip k mojí písničce Brožurka. Ta píseň je o satirickém zobrazení tuposti jakéhokoliv nacionalismu a rasismu.

Jak často se svou skupinou Eliščin band vystupujete a jak moc složité je skloubit život herce na plný úvazek s životem hudebníka?
Momentálně vystupuji pouze se svým koncertním recitálem Jan Budař a piáno a jezdím jen tam, kde mají křídlo. Dlužil jsem to sám sobě i svým písničkám. Na koncertě diváci uvidí také speciální výtvarné projekce, které k písním pouštíme a dokonce mi můžou položit jakýkoliv dotaz. Velmi si ty koncerty užívám.

Filmu Princ Mamánek předcházelo vydání stejnojmenné knihy, vznikla i její audioverze. Jak se knize daří u čtenářů, případně kritiků, a kdo s vámi na audionahrávce spolupracoval?
Daří se jí skvěle, našla si už mnoho spokojených čtenářů a posluchačů. Momentálně vyšlo už druhé vydání Prince Mamánka rozšířené o fotky z filmu a z natáčení. Audioknihu jsme načetli já, Libuše Šafránková, Josef Abrhám a Ondřej Vetchý. Josef a Libuška svými krásnými hlasy můj příběh nádherně obohatili, je to jedna z jejich posledních prací. Mimořádně se jim povedla.

Čí tvorbu z českých filmařů rád sledujete a proč?
Já sleduju spíše světové filmaře ať už je to Martin Scorsese, David Fincher, Christofer Nolan, Steven Spielberg, Clint Eastwood, Agnieszka Holland a mnoho dalších. Sleduju mistry a učím se od nich. Z našich režisérů miluji Miloše Formana a Jana Němce.

Jaké máte vzory či inspirace z umělecké branže, nejen herecké či filmové ale z umění obecně?
Moje vzory jsou právě ti mistři ve svých oborech, v malířství, hudbě, filmu, herectví. Cíleně sleduji ty nejlepší a učím se každý den něco nového.

Můžete na závěr prozradit vaše další umělecké plány a směřování v oblasti herecké, hudební či spisovatelské?
Moje kniha Leopolda Bumbáce největší tajemství už existuje jako filmový scénář a já mám přání, aby z něho byl povedený film. Je to příběh o bývalém dělostřelci z prusko-rakouské války Leopoldu Bumbácovi, který zjistil, že se na něho přilepily duše tří mrtvých vojáků, které on sám ve válce zabil. Nejsou ani mrtvé ani živé a budou Bumbácovi škodit tak dlouho, dokud se za nimi nevydá do říše mezi světy. Tam jim musí pomoct dojít opět klidu. Je to dobrodružný pohádkový příběh nesmyslnosti války, o odpuštění a samozřejmě taky o lásce.

Děkuji za rozhovor a přeji Princi Mamánkovi ať se mu v kinech daří, potažmo na streamovacích službách, baví a přináší poučení dětem i dospělým, neboť z mého pohledu má film velký potenciál diváky zaujmout i měnit.

Rozhovor byl publikován v tištěném časopise Písecký svět č. 21.

 

Píseň Brožurka pro kampaň Chcete ho organizace Člověk v tísni

Fotogalerie k článku