Písecký svět

Romane, jak se máš?

Mám se výborně, mám spoustu koncertů, hraju i patnáctkrát za měsíc s několika různými kapelami. Nejstarší jsou Progres, Futurum, pak T4, His Angels, Supergroup s Michalem Pavlíčkem a Kamilem Střihavkou, občas hraju s Bside Bandem, to je výborný brněnský bigband, někdy hraju i sám.

Koncertujete po celé republice, jak to všechno stíháš?

Baví mě to, každá z těch kapel má něco do sebe. Myslím, že všechny jsou výborný a na všechny chodí lidi.

Futurum právě slaví 30 let, co to pro Tebe znamená? Jak vzpomínáš na začátky?

Říkali jsme si, jaká je to sranda, že jsme pořád spolu, že jsme všichni na živu a relativně zdraví. To je úžasná věc! Když Futurum v Brně začínalo, zkoušeli jsme v takovém domečku každý všední den, pondělí až pátek. Tak, jako lidi chodí do práce, jen s přestávkou na oběd. Mezi tím se o víkendech hrálo. Vzpomínám na to rád, dneska už to takový není. Když potřebujeme zkoušku, dáme si ji před koncertem, ale vlastně už ani moc nezkoušíme.

Do Písku se stále vracíš, co Tě sem táhne?

V roce 2005 mi zemřeli oba rodiče a vloni bratr, takže z rodiny už tady nikoho nemám. Mám tady ale spoustu kamarádů, které mám rád, hlavně Milana Prince, který mi píše texty, Vaška Kinskýho, Jardu Lískovce. Domov má člověk jenom jeden, i když jsem bydlel v Praze, v Brně, dvanáct let v Krumlově. Písek je ale jednoznačně nejlepší. Teď bydlím v Brně, ale jezdím sem každý měsíc, když hrajeme někde poblíž. Jezdím rád na kole do lesa, do přírody, na Zvíkov, Orlík, do Sudoměře. Jsou tu nádherný lesy.  Je úžasný, kolik je tady jenom kousíček od Písku nádherných památek a přírody. Chodím rád na Jarník, na Živec. Mám rád starý most, děkanský kostel, kde jsem byl pokřtěný…

Myslíš, že by se mělo v Písku něco změnit?

Já vždycky Pískem jenom proletím, takže do toho zase tolik nevidím. Vím jen, že je tady velká rivalita, není to sranda. Výstavních a koncertních prostorů je tu hodně a všichni se přetahujou. Je taky otázka, jestli se dobře rozdělují peníze na kulturu.

Dlouhou už se mluví o tom, že by si Tvůj tatínek František Roman Dragoun zasloužil v Písku stálou výstavu. Děje se v tom něco?

Už se o tom uvažuje hodně let. Vždycky se ale na radnice změní garnitura, naslibují něco, pak přijdou jiní… Generace, která tátu znala, pomalu vymírá. Jeho umění ale v Písku zdobí skoro každou domácnost, je ho tady možná až přehršle. Ale je mi líto, že se tady zatím nenašla prostora, kde by mohla být jeho díla vystavená. Říká se, že doma není člověk prorokem a tady se to úplně splnilo. Jestliže se tady našly prostory na věci, které tu jsou, ale táta tady nemá nic, tak je to ostuda pro Písek. Obrazů, které by se mohly vystavovat, je poměrně dost. Většinu jich máme já a jeden další člověk, který je koupil od mého bratra. Nechceme je už prodávat, chceme ty věci zachovat. Dalo by se to vyřešit tak, že by u toho třeba mohlo být vystaveno i něco dalšího, sklo nebo keramika, aby se z prodeje daly platit náklady galerie. Ale město by pro to mělo poskytnout prostory. Zatím děláme alespoň příležitostné výstavy, od 29. ledna bude mít tatínek výstavu v Táboře.

Před pár lety jste s Vaškem Kinským a Romanem Kubičkou vydali krásnou knížku o Tvém tatínkovi, pod titulem – F.R.Dragoun, Poslední romantik aneb život a dílo umělce. Je ještě k mání?

Ještě se dá koupit. Ta knížka je výjimečná. Jsou tam obrazy, kresby, dokumenty a vzpomínky. Ještě když naši byli naživu, natočili jsme s nimi několik hodin vyprávění. Jsou tam ty podstatný věci z tatínkova života i básně. K vydání se chystá i sbírka básní.

Čím teď žiješ? Chystáš něco nového?

Mám toho hodně. S Milanem máme spoustu nových věcí, ale musím ještě najít formu, jak to udělat, možná spíš komornější. Mám už taky nachystané věci pro další cédéčko Piáno 2. Teď jsme v Sony udělali DVDíčko s His Angels a natočili jsme to i na obraz, ale ještě se to musí smíchat. Jsou tam i starší věci, už spolu hrajeme deset let. Supergroup bude mít příští rok ještě asi dvacet koncertů. Uvidíme, co bude dál, zatím na nás lidi chodí.

Chceš něco vzkázat Písečákům?

Aby si vážili toho, v jakým krásným městě žijou, a vážili si lidí, kteří jsou kolem, protože život je krátkej. Jeden den tady člověk je a druhej tady bejt nemusí, takže by na sebe měli být hodný a laskaví. Pán Bůh má každého člověka rád a má s ním své plány. A to je asi celý.

Rozhovor Magdalena Myslivcová

VYŠLO V LEDNOVÉM TIŠTĚNÉM MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT.