Písecký svět

Můžete pro naše čtenáře krátce popsat, jak obsáhlá kniha vznikala?

Kniha vznikla na základě smutné osobní zkušenosti. Mrzelo mě, že se naše děti na prvním stupni učí dopodrobna jen české dějiny. A na druhém stupni to taky není žádná sláva. Takže jsem se chtěla pokusit děti nějak zaujmout a oslovit. Ilustrace a barvy se k tomu přímo nabízejí. Nejdřív ale bylo zapotřebí dát dohromady obrovské množství informací, napsat rukopis a pečlivě ho zkontrolovat. Podklady pro knihu se spolu se mnou prokousávala Daniela Krolupperová, známá autorka knih pro děti. Finální podobu rukopisu jsem psala já, pasovala jsem texty přímo k obrazům, snažila jsem se o co nejzáživnější vyprávění. A protože jsem se nemohla rozepsat mezi obrázky, vynahradila jsem si to v závěru každé kapitoly, kde se dovyprávěly podrobnosti a zajímavosti. Přesnost údajů nám neúprosně hlídala historička Václava Kofránková. Vytvořily jsme ženský tým, podobný jako byl teď u výstavy. Myslím, že je to na výsledku znát. Kniha i výstava mají silný citový náboj.

Jak jste přijala myšlenku postavit na vaší knize velkou interaktivní výstavu?

S tou myšlenkou přišla ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová. A mě to naprosto nadchlo. Dostat ilustrace do prostoru, jít dětem naproti, to je obrovská výzva! A jsme zase ženský tým: skvělou kurátorskou práci odvedla Američanka Karey Rawitscher. Od prvního okamžiku jsem věděla, že jsme naladěné na stejné vlně. Podařilo se jí vytáhnout z jednotlivých epoch příběhy dětí. A produkční práci, která má nezpochybnitelnou propojující úlohu, obětavě vykonala Sylva Kofroňová.

Jak se odlišuje smysl knihy a výstavy?

Kniha je komorní artefakt, prohlíží se a čte v soukromí. Zapojujete představivost, ale je to takový tichý proces. Návštěva interaktivní výstavy je něco docela jiného. Je to živý, přímo hlučný zážitek. Chcete se umazat pravěkem? Ochutnat starověk? Nakazit se středověkem? Na vlastní kůži zažít renesanci? Jsme tu pro vás! Oblékněte si dobový kostým, malujte, vařte, hrajte karty, zpívejte, skákejte… Zažijte to, co prožívali naši předkové. Fotit se tu nejen smí, ale přímo musí! Sdílejte, ukažte se svým kamarádům, najděte si dobu, ve které se vám líbí. To všechno pomůže nejen výuce ve škole. To pomůže hlavně vám samotným, abyste porozuměli světu kolem sebe a sami sobě.

Jak hodnotíte píseckou Sladovnu?

Sladovnu jsem poznala jako jediné naše muzeum, které se podrobněji věnuje české ilustraci. Od té doby se její činnost rozkošatěla, myslím, že v galerii je teď přívětivě zpřístupněný každý kout. Byla bych ráda, kdyby to tak zůstalo i dál: pomník české ilustrace, která stále patří mezi světovou špičku, a zároveň množství zajímavých a hodnotných zážitků pro celou rodinu.

Na čem momentálně pracujete a jaké máte plány?

Letos mi vycházejí hned tři autorské knihy: v létě to byla mapa českých husitských dějin „Hus a Chelčický. Příběh jejich doby.“ V říjnu představíme knihu dvanácti příběhů o souhvězdích „Jakub a hvězdy.“ Jsou to vyprávění na pomezí pohádky a pověsti, odehrávají se v pravěku a ve starověku na dvanácti místech severní polokoule: v Egyptě, v Číně, v Tichomoří… V listopadu vyjde moje převyprávění „Obrazy ze Starého zákona“, bude taky bohatě ilustrované, plné hrdinů, barev a krajin, přitom stručné a vstřícné k dnešním dětem. A co dál? Sama se nechám překvapit.

Rozhovor o výstavě s Terezou Dobiášovou, ředitelkou Sladovny, najdete ZDE.

Text vyšel v tištěném Píseckém světě – Listopad 2014.