Písecký svět

Ne každé punkové kapele se totiž daří, vedle zvládnutí svých nástrojů a poskládání tříakordového schématu sloka-refrén, žánrový a obsahový přesah. Nohama nad zemí se to daří minimálně od druhé desky s názvem „Bez záruky“. Více však na posledním albu „Rajská zahrada“, sevřené desce, kde texty zapadají do hudby jako kostky do tetrisu orámované komiksovými kresbami jako z hororu zvaného deprese. To, co se na Rajské zahradě dařilo kapele nejvíc, je silná téměř existencionální výpověď plná silných emocí. I když NNZ bývají házeni do punkrockového pytle a oni sami tam často nakukují, tak díky přemýšlivým textům se mohou řadit spíš mezi romantiky odkazující se na Karla Hynka Máchu a jeho Máj nebo v dnešní době módní „emo“. A díky pestřejším aranžím jim škatulka punk rozhodně nestačí.

Pětileté čekání na nový opus, byť to je, viděno optikou nedávných časů, vlastně singl – SP vinyl by to mohl být, na každé straně jedna skladba, se bohatě vyplatil. Nové písně „Milostná“ a „Bezejmenná“ jsou jakoby logickým a tematickým pokračováním Rajské zahrady. Vztahy, vztahy, vztahy!!! Ke své duši, ke svému partnerovi, k samotě, ke světu. Rozjitřené nitro toužící po klidu, lásce, pochopení. Milostná má jako na skladbách Rajské zahrady velmi silný a naléhavý refrén. Byť na první pohled se může zdát jako „umírněný“ melodický punk, oproti Bezejmenné, jejím vzkazem je dle mého soudu nekompromisní avšak empaticky podaný zásah do srdcí všech, co mají aspoň trocha smyslu pro obrazy a metafory NNZ, netouží jen po rozkoši a nejsou citově oploštění. Bezejmenná, která je patrně kapelou žánrově nejvrdší zářez na playlistu již nahraných skladeb, rozvíjí velmi niterné téma hluboké deprese zpracované již ve skladbách na Rajské zahradě, tady však s o to větší naléhavostí. Z výše napsaného je patrné, že texty jsou u skupiny velmi zásadní. Mají nejen hlavu a patu, ale i kouzlo podmanivé poezie, kterou vnímáme, ale nedokážeme ji popsat ani uchopit.

Nohama nad zemí se pustili po nelehké cestě, o to však poctivější k sobě a k druhým. Takových kapel, které jen nekloužou po povrchu, ale snaží se jít na dřeň věci, dnes tolik není, aspoň v tuzemských vodách bývají vzácným téměř ohroženým druhem.    

Nohama nad zemí můžete slyšet již v pátek 31. října na domácí scéně Divadla Pod čarou.

Milostná

Je noc a v ulicích
hluk již dávno ztich,
město šlo už spát.

Svlékla si svůj kříž
a přitiskla se blíž,
prý se touží vdát.

ref.:
Oblohou tisíc vran,
krouží tu s ní,
v peřinách se vzdává.
Toužebný vzdech s ozvěnou,
můry číhaj‘ za stěnou,
má strach, sama spát.

A v záři bledých hvězd
zkoušeli se vznést,
oheň vášně plá.

Jen do té noci zněl
duet nahých těl,
ta píseň milostná.

Bezejmenná

Nad stoly s otrávenými jídly
krouží hmyz blanokřídlý, k zemi padající,
tam dolů, do přetékajících stolů,
pár hltů alkoholu, vypitých po kelímcích.

Tak dávno zmizela poetika,
v rohu se žena svléká – ta stará kurtizána
– sama, do nastalého ticha, tak trochu trapně vzdychá,
opilá, udýchaná tančí.

ref.:
Pro rány zanícené,
sevření od úzkosti,
žilami krev se žene
ve jménu posedlosti,
co duši na prach spálí
– hluboko uvnitř sténá
– jak zápach nad výkaly,
prázdnota beze jména.

Můra, co do vlasů jí sedá
– ta malá černá stvůra, v tváři trochu bledá.
– Ztracená je víra. Smrt. Dál co se stane,
vyhlásí právo stanné, když na kolenou sbírá prášky rozsypané.

ref.: …

Z laciného vína, co v ústech chutná sladce,
mírná kocovina, rezignace.
Z oblaků se snáší proud slzí od lítosti,
ten proud, co svíce zháší do věčnosti.

Tak vstávej, teď není čas spát!
– mávání křídel, je zima a můj strach…