Písecký svět

„S Bakčou jsme se potkali v 80. roce, když nám bylo patnáct let. Bakča stál u zrodu punkového hnutí v Písku společně s Dušanem Matějčkem, Vaškem Křížem, Radkem Markem a dalšími. Punku na jihu moc nebylo, vyloženě punková kapela tady tenkrát žádná de facto nebyla. Jezdilo se na Bonton, Extrakt, kteří hráli aspoň Ramones, Patti Smith nebo Sex Pistols. Až potom vznikaly kapely jako Bon Pari. Punk fungoval ještě ve Strakonicích, paradoxně to funguje dodneška, jen se vyměnily generace. Z klubové scény to jsou aspoň v Podčáře nejnavštěvovanější koncerty,“ vzpomíná Miroslav Pokorný.

Podle jeho slov by vzpomínek na Bakču vydalo na objemnou knihu. Hlavně vzpomíná na aféry s policajty. „Nebyla zábava, kde bychom přijeli bez problémů a nebyli bychom kontrolovaný. Když jsme jeli do Dolních Hbit u Příbrami, tak byl skoro zázrak, že jsme se dostali do autobusu a pak už to začalo. Vystoupení z autobusu, kontrola a prohlížení všech věcí. V kulturáku si pak STB udělala takové hnízdo v přísálí a ptali se nás, proč jsme tam přijeli a za jakým účelem. Pak nám vyhrožovali, že to uvidí rodiče v takovém tehdy populárním policejním pořadu Maják. Dneska se tomu už smějeme, ale tenkrát to zase taková sranda nebyla. My jsme si naivně mysleli, že nám nic nemůžou, ale oni mohli. Mohli toho hodně,“ dodává Miroslav Pokorný. Po listopadu 89 se do jeho rukou dostal i spis STB vedený na Bakču pod krycím názvem Otava. Dostal ho od známého a předal Bakčovi.

„Bylo směšný, jaké kroky byli schopni udělat k tomu, aby nás šikanovali, a k ničemu to stejně nevedlo. Když nás chytli ve Strakonicích na mostě, tak jsme před nimi museli všechny punkové placky naházet do řeky. Tak jsme si rychle vyrobili nové z moduritu, tenkrát placky jako dneska nebyli. Pro ty se muselo jezdit do Maďarska do obchodu “Hanky Panky“ (pozor v současné době spodní prádlo), přibližuje atmosféru doby Pokorný. Tenkrát se punková parta z Písku rozhodla vyrazit do Maďarska pro nové punkové propriety a zboží. Jenže se jízdenka do Maďarska dala pořídit jen na pas. „Karel Literáků s Dušanem Suchejch od nás vybrali pasy na nákup jízdenek a v hospodě U Ceprů (dnes U Lva) probírali výlet v nevhodnou chvíli, protože s nimi u stolu seděl estébák a všech asi osmnáct pasů měl najednou pěkně pohromadě. Určitě za to musel být povýšen. Pak kamarád … Literák napsal píseň „STB, ach STB – nemůžu žít bez tebe!“ A dostali jsme na dva roky zákaz výjezdu, protože jsme byli nežádoucí pro náš stát, kdybychom vycestovali. Takže jsme ani do toho blbýho Maďarska nemohli.“

Bořek Řehoř, který s Bakčou projezdil celou republiku křížem krážem s jejich skupinou E!E své vzpomínky shrnul jasně a stručně do několika vět: „Vzpomínek na Bakču je přehršle. Když se o něčem bavíme, jako by tu s námi byl. Je to v jeho osobnosti, jeho přínosu v muzice a jeho výtvarných dílech na našich tělech. Bakča byl každopádně svůj člověk, dá se říct až samorost. Pro mě jak starší bratr, se kterým jste nemuseli souhlasit, ale přesto ho museli respektovat.“

„Bakča byl rebel, to je jasné. Muzika ho bavila hodně, stále držel kytaru, ale neposlouchal jen punk. S Láďou Beranů dělali i break dance, což asi mladší ročníky ani neví. A vystupovali s tím třeba na plesech. Co ale poslouchal, tak to byl okamžitě punk, i když to byl úplně jiný žánr. Já měl u něj přezdívku folkman, protože jsem poslouchal i jiný věci,“ přidává k dobru Miroslav Pokorný. Tvrdí, že měl Bakča přirozenou autoritu a když založil kapelu E!E, tak se stal pro píseckou punkovou komunitu symbolem, který to někam z toho punkového hnutí dotáhl a Písečí se chlubili – „to je přece Bakča, ten je od nás – toho známe“. „Potom jsme už nebyli tolik v kontaktu, protože Bakča založil tetovací studio v Plzni, kde i bydlel. Před pár lety s Broňou Linerů koupili napůl karavan u rybníku Milavy. A tam jsem začal pravidelně jezdit. Udělali z toho takovej Indiánov, Bakča výborně maloval, vyrobil totem a bylo to tam hodně v pohodě. Loni v létě, když jsme tam s Bakčou seděli u ohně, a Bakču už to hodně bolelo a byl hodně skleslej, tak pár panáků pomohlo, a my jsme spolu kecali asi do sedmi do rána. Asi jsme si potřebovali něco doříct. A to bylo naposled, kdy jsme spolu takhle probděli noc a dořekli si všechno, co jsme potřebovali. Pak už jsme si jen párkrát zavolali,“ neskrývá pohnutí Miroslav Pokorný.

Při vyslovení otázky čím byl Bakča pro punkovou scénu významný, Bořek Řehoř reaguje: „On by nás se slovem "významný" poslal do háje. Nebral to tak, prostě z něho sršely nápady a nejen co se týče E!E, ale i svých soukromých hudebních projektů či originálních nápadů na tetování“. To potvrzuje i Miroslav Pokorný: „Bakča byl výjimečný člověk, s eečkama hrál s nadšením. Všechno, co dělal, dělal naplno. Pro něj punk nebyla póza, jako u některých jiných punkových kapel. Myslím si, že eečka dodneška patří do klenotnice českého punku, stejně jako SPS, Plexis  nebo Visací zámek.“

Bohužel se stalo, co nikdo nečekal, a minulý rok všechny punkery, kamarády a především Bakčovu rodinu zastihla smutná zpráva, že Bakča svůj boj nemocí už nedobojuje. Na poslední rozloučení s ním, které se konalo 19. prosince na lesním hřbitově v Písku přišlo několik stovek lidí. „ Já byl v limbu ze zařizování pohřbu a proslovu na jeho počest, jelikož jsme si nedokázali představit, že o něm bude mluvit někdo, kdo ho neznal. Lidu jsem popravdě očekával hodně, ale tohle byla demonstrace. Ne všichni se pak vešli do Podčáry,“ vzpomíná Bořek Řehoř. Vedle rodiny, kamarádů a fanoušků se na pohřeb sjeli zástupci celé plejády hlavně punkových kapel – Tři sestry, Plexis, Gauneři, Visací zámek, Znouzectnost, Totální nasazení, Divokej Bill, XIII. století, SPS nebo Doktor P.P. a samozřejmě řada kapel z Písku a okolí – Patheroye roye, Divokej západ, 200 zbraní nebo Z ničeho nic. V Podčáře se pak punkeři rozhodli a do ošatky mezi sebou vybrali slušnou částku, které věnovali Bakčově rodině.

„Lednový koncert v Podčáře měl být jen s eečkama, nikdo netušil, že to s Bakčou takhle dopadne. On sám si už vybíral jen některé koncerty, které byly blízko, protože už to nezvládal. Nakonec se na pohřbu domluvilo, že koncert nebude jen o eečkách a kapely přislíbily účast. Ani jedna kapela si nevzala honorář ani cesťáky a my jsme mohli opět předat celý výtěžek Bakčovo rodině a jeho dětem,“ mluví o další solidaritě s rodinou zemřelého kamaráda Bakči Miroslav Pokorný. „Koncert byl hodně hektickej, protože krom něho jsme už začaly připravovat a točit dokument. Museli jsme omezit počet návštěvníků, přestože by ho rádo podpořilo daleko víc lidí. Výtěžek nejen z akce, ale i limitované edice triček byl věnován rodině – přítelkyni Vlaďce, synovy Davidovi, dceři Nikole a vnukovi Pavlovi, což míníme udělat i nyní. V těchto dnes se dokonce narodil Nikole druhý syn Pepík, takže se jim bude nějaká ta koruna hodit. Rádi je podpoříme,“ doplňuje Bořek Řehoř.

Premiéra dokumentu bude téměř přesně za rok, na výročí Bakčova úmrtí. „Bakča zemřel 15. prosince a koncert bude 19. prosince, protože se nám víkend zdál lepší. A eečka když tu hráli s SPS na Pogo tour!, tak přišli s tím, že to uděláme stejně a výtěžek věnujeme Bakčovým dětem a rodině. Protože to bude akustický koncert s omezenou kapacitou, tak jsme dali vyšší vstupné,“ upozorňuje Pokorný. Předpokládá se, že bude vyprodáno, ale plánují se další promítání. Například druhý den v základně E!E Příbrami. Ve filmu s průřezem Bakčovo životem se objeví nejen muzikanti z jeho okolí, ale i jeho blízcí známí a starší bratr. Podle vyjádření kapely nechtějí zatím dokument nějak nabízet a distribuovat, ale promítat při podobných příležitostech. Do budoucna to ale nevylučují a možná ho nabídnou i České televizi.

Článek byl publikován v prosincovém čísle tištěného vydání Píseckého světa.

Fotogalerie k článku