Písecký svět

Jedním z nejúspěšnějších autorů, kteří vloni publikovali, je bezesporu Ladislav Beran, autor detektivních příběhů a emeritní kriminalista, který za svou tvorbu získal cenu Jiřího Marka a cenu Číše Petra Voka. Jednu dobu chtěl s psaním detektivek přestat, ale naštěstí své rozhodnutí změnil a v roce 2015, v němž oslavil své životní jubileum, mu vyšly tři tituly. V klasické knižní i elektronické podobě si lze přečíst knihu povídek I staré dámy umí vraždit, v níž písečtí kriminalisté řeší případy krádeží, vloupání i loupežných přepadení. Písecká četnická pátračka zavede v 19 povídkách čtenáře do prvorepublikového Písku. Štábní kapitán Votruba řeší kriminální případy a čtenář s ním vstoupí na různá místa oblíbená píseckou galerkou, jako například do hospody U Sulana a U Tří lip. Kniha Zločin přijde o půlnoci vyšla před Vánoci a mnozí se tak mohli pod stromečkem začíst do jejích 40 napínavých povídek. V letošním roce se autorovi příznivci mohou těšit minimálně na dvě novinky.

Regionální literaturu obohatil v loňském roce Pavel Sekyrka, ředitel písecké obchodní akademie, o román Bez soudu, v němž vykreslil život obyčejných lidí v době míru, za války i za nastupujícího totalitního režimu po roce 1948.

Písek považuje stále za své město i bývalá vedoucí oddělení regionální literatury olomoucké okresní knihovny, bibliografka a bloggerka Hana Ševčíková. V našem městě prožila mládí a stále se sem vrací. Písecké oblázky, které věnovala in memoriam svému manželu Janovi, jsou vzpomínkami z mládí i z doby nedávné. Zachytila v nich nádherně atmosféru města, stejně jako na fotografiích, které text doprovázejí. Miroslav Vejlupek (Čerchovský) o její knížce říká: „Hana Ševčíková napsala příběh lásky. Totiž lásky k Písku – a s příběhem své curriculum vitae.“ Oblázky vzpomínek střádala autorka několik let na svém blogu s názvem Píseček.

Bohumil Ždichynec, specialista v oboru interní medicíny, vědecký pracovník a spisovatel, také není píseckým rodákem, ale město a jeho okolí jsou místy jeho dětství, mládí i profesních začátků.  Sem se pravidelně a rád vrací. V téměř třech desítkách svých knih se představil nejen jako odborník, ale též jako esejista a básník. V roce 2015 vydal básnickou sbírku Žízeň v srdci spící aneb Každý může být básníkem, v níž je například i báseň „Šrámkův splav na Otavě“ končící slovy:

V písku lidské mysli vře věčnost. Hukot  jezu

v básni srdce ukonejší.

A o tom je celá sbírka – o umění zvolnit ničivé tempo konzumního života, žít svůj vlastní život a nalézt vnitřní svobodu.

V  Písku se narodil Tomáš Brandejs, ředitel a majitel nakladatelství 65. pole, hráč na saxofon a autor básnické sbírky Průtrž mračen, jíž předcházely Banální básně a Hodinu nekousat, obsahující básně, slovní hříčky i minipovídky.

Na Písek ve své sbírce Srdce na dlani, kterou věnoval památce své manželky Věry, nezapomněl ani Zdeněk Janík, básník, esejista, překladatel a novinář, který má na svém kontě hezkou řádku knih. Mezi více než třiceti básněmi, které doprovází ilustrace Milana Janáčka, najdeme například Dům U Koulí a Písecké variace.  

Milovníky písecké historie zcela určitě potěšil druhý a třetí díl série historických fotografií města s názvem Písek – zmizelé město. Dobové fotografie  pocházející z ateliérů různých píseckých fotografů vybral Zdeněk Javůrek a krátkými texty doplnil G. Klaban. Druhý díl zachycuje osvobození Písku spojeneckými armádami, ve třetím díle se pamětníci vrátí do 20. století.

Tři muži, které spojuje dlouholeté přátelství a hluboký vztah k Písku, vydali v loňském roce společně knížku s názvem Tři kamarádi z města P. Nejdále z nich, ve Švýcarsku, žije Jan Hlach, autor úspěšných próz Požár aneb Pět povídek z padesátých let a Netleskej. Do knihy přispěl povídkami, které zachycují těžký osud jeho rodičů. Herec Petr Brukner se zde představuje svými fotografiemi, i když je znám i svými obrazy. Poslední z trojice, sochař Jan Novotný, zůstal jediný v Písku. V publikaci se prezentuje svými reliéfy, sochami a kresbami. „K výtvarné tvorbě ho přivedla vnímavost a vztah k prostředí rodného města,“ říká o něm Karel Čabrádek.

Jaroslava Pixová, autorka úspěšných publikací o mlýnech na řece Blanici a Otavě, o Portyči a dalších, vydala v nakladatelství Blanice knihu Jak se žilo v Písku u Svatého Václava, v níž se snažila vypodobnit tuto píseckou čtvrť od jejího vzniku až po současnost. Věnuje se jednotlivým domům, kostelu, plovárně, sportovním hřištím, lesnické škole i restauracím. Knihu oživují zajímavé příběhy, vyprávění pamětníků a dobové fotografie. V barevné příloze naleznete obrazy píseckých malířů Vojtěcha Říhánka a Václava Vávry, které toto místo inspirovalo v jejich tvorbě.

Letos oslaví 70. narozeniny písecký rodák, archeolog Jiří Fröhlich, který publikuje v odborném tisku, ale je také autorem a spoluautorem mnoha populárně naučných článků a knih.  Například s Radkou Velkovou napsali knihu Lidé od vody s podnázvem Plavecké historky z Vltavy a Otavy, kterou vloni vydalo nakladatelství J&M ve 2. vydání. Bibliografie J. Fröhlicha čítá víc jak tisíc položek. Vloni vyšla v putimském nakladatelství Blanice jeho knížka Královské město Písek z pohledu archeologa. Mnohým z nás přinese nová fakta o místech, o kterých si myslíme, že je důvěrně známe. Ale také se dozvíme o vampýrech, pokladech, zlatu a mnoho dalšího.

Není možné zde vyjmenovat vše, co v loňském roce vyšlo a týká se Písku. V rychlosti se ještě zmíním alespoň o výjimečné publikaci Ptáci jižních Čech, o knížce Otava. Řeka, která se nenarodila od Zdeňka Laciny. O tom, že sedmý díl Neznámých Čech Václava Vokolka má podtitul Posvátná místa jihozápadních Čech, a tudíž se v něm také najdeme, o knize Po vlnách řeky Otavy Eduarda Oberfalcera.

Na závěr už jen drobná připomínka: všechny vyjmenované tituly si lze vypůjčit v oddělení regionální literatury v naší knihovně.

HANA TÝCOVÁ, Městská knihovna Písek

VYŠLO V ÚNOROVÉM ČÍSLE MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT

Fotogalerie k článku