Písecký svět

Čtvrtek 23. dubna v 16 hodin. Přednáškový sál Prácheňského muzea, vstup nádvořím bývalé Obchodní akademie.

Irán je doslova pokladnicí starobylých měst a pamětihodností. Toulky zemí připomínaly pohádky Tisíce a jedné noci. Pohostinnost místních obyvatel i kulinářské dobroty ještě umocňovaly iluzi pohádkové země. Po Iránu, bývalé Persii jsem cestoval jeden měsíc, což mi rozhodně nestačilo. Úchvatná jsou slavná města Isfahán, Kašan, Jazd, rozvaliny starověkého města Persepole, hrobka mocného krále Kýra Velikého a poutní místa šiítských muslimů Qon a Mašad. Působivá jsou staré karavasáraje, často ukryté v odlehlých pustinách. Persie dala světu spoustu slavných básníků, umělců a učenců.

Červen roku 2010 jsem strávil na vlastní pěst v Íránu. Země byla zcela jiná, než jak si ji ve svých představách pod vlivem médií vytváříme. Pohostinní a mimořádně přátelští a otevření lidé zařadili Írán v mých očích na horní příčky žebříčku, co se hodnocení navštívených zemí týče.

Írán byl od nepaměti působištěm nekonečné plejády básníků, umělců, učenců i teologů, kromě toho se může pochlubit slavnými, na pamětihodnosti bohatými městy, jejichž historie je stejně poutavá jako příběhy pohádek Tisíce a jedné noci. K těm nejslavnějším patří Isfahán, proslavený jedním z největších náměstí na světě a také spoustou památných budov hlavně ze 17. století, tedy z dob panování dynastie Safávidů. Z dalších měst je nutné uvést ještě alespoň Širáz, jehož proslavilo několik věhlasných básníků jako Hafíz a Saadi, dále Kašan, známý ve středověku po celé Evropě díky své keramice. Doslova symbolem staré Persie jsou dodnes dochované rozvaliny a k nebesům se vypínající sloupy města Persepolis a také hrobka panovníka Kýra Velikého v Pasargádách.

Příroda rozlehlého Íránu skýtá vysoká pohoří, nehostinné skalnaté pouště a pustiny i úrodné nížiny. A íránský chléb, pečený mnohdy ještě v hliněných pecích, považuji za nejlepší pochoutku tohoto druhu z celého Předního východu.

Libor Drahoňovský