Písecká malířka Iva Petrová vystavuje v Praze
Iva Petrová, malířka a restaurátorka po své premiérové výstavě v Prácheňském muzeu v roce 2011 představuje svoje obrazy v galerii na Vyšehradě. Obrazy které vznikají již několik let v jejím píseckém ateliéru mají svůj zajímavý příběh. Výchozím motivem a jejich předlohou jsou drobné tužkové kresby jejího syna Adama, který je již od svých pěti let klade na papír zcela intuitivně a s jakousi naléhavou svojí potřebou. Nyní je Adamovi 10 let a jeho občasné kresebné inspirace stále přicházejí.
Iva Petrová nenechala tyto pozoruhodné kompozice ležet ladem, přenesla je ve zvětšeném formátu na plátno a povýšila je o svůj výtvarný malířský pohled zcela v souladu s původní synkovo kresbou o další uměleckou dimenzi.
Vznikla tak velice pozoruhodná plátna nevšedních kompozic a barevností, z nichž vyzařuje
neobyčejná energie a síla prožitku autorky, ztvárňující původní abstraktní myšlenku svého synka. Je důležité v kontextu celého příběhu obrazů zmínit, že vznikají jako jistý druh terapie smiřování se s nevyléčitelnou onkologickou chorobou. Pro matku jsou kresby Adama jeho utajenou prosbou a vroucím přáním, pomoci tímto způsobem k jejímu uzdravování. A proto ta síla obrazů, ve kterých se snoubí velké přání s nadějí.
Zahájení výstavy proběhlo kromě stálých příznivců Vyšehradské galerie za velké účasti píseckých návštěvníků a nevšedního úvodního slova prof. PhDr. Ivo Kořána, DrsC., který o vystavených obrazech zakončil svoji řeč slovy.
Kresby jsou pozdravem, oslovením, výrazem vztahu, projevem lásky a touhou po stejné láskyplné odpovědi. A stejně obrazy povyšují i prohlubují kresbu a odpovídají tím vroucím hlasem, jakým promlouvá pouze matka. Úštěpy vědomí, slyšeného, dotýkaného, předvídajícího i hluboko zasutého nabývají pevného tvaru. Vzájemným objetím se uspokojují i sílí. Zaklínají čas a spolu se vracejí do lůna bezpečí. Přivykli jsme obrazům viděného i vysněného. Zde máme obrazy dění, které je základem života.
Irena Mašíková-Konštantová
kurátorka výstavy