Nejhezčí pohled na Kamenný most je z hladiny Otavy

10. 6. 2023 | Zbyněk Konvička | Diskuze (0) | Kultura

Letošní městská slavnost Dotkni se Písku přinesla opravdu velmi nabitý program na mnoha místech v centru města. Snad každý si přišel na své. To, co vás zajímalo, jste mohli navštívit v míře vrchovaté, a to další jste jednoduše mohli vynechat a nechat si užít druhé. Jistě se jako každý rok objeví řada hodnocení účastníků největší kulturní akce v Písku v roce, ať už chvála, kritika, spokojenost nebo rozčarování. My si s šestiletým synkem Kubíkem ovšem nejvíce užili sobotní komentovanou plavbu na lodi po Otavě s poutavým výkladem Jana Kouby, historika Prácheňského muzea. Čtyři sobotní plavby vždy o dvou lodích pořádal spolek Přátelé Kamenného mostu Písek a spolek Přátel domu U Slona s píseckými vodními skauty a rád bych jim touto cestou velmi poděkoval. Zkusím vám popsat proč.

Před startem naší plavby na náplavce jsme měli dost času, tak jsme si povídali s paní Václavíkovou ze spolku Přátelé Kamenného mostu Písek o tom, jaký byl zájem o plavbu, že byla nutná rezervace přes e-mail, který byl všude na plakátech a letácích, ale který se bohužel neobjevil ve vytištěných programech městské slavnosti, a pak řada lidí přicházela na náplavku s touhou se svézt na lodi, ale odcházela zklamaná, neboť kapacita plavidel i prohlídek z lodi byla už obsazena přes rezervační e-mail a přeci jen byla omezená. I o tom, jak potenciál naší krásné řeky Otavy nedokážeme plně jako Písečtí využívat, nejen mezi oběma mosty a pod městskou elektrárnou, ale i kolem městského ostrova až k Václavskému jezu. Po Otavě by mohly brázdit loďky, šlapadla, být tam třeba molo u Sladovny, nebo pod kulturním domem (projekty se již objevily), které by mohly využívat Centrum kultury města Písku, klub Balzám café ke kulturním akcím atd. atd. Máme v centru města v podobě řeky Otavy stále neobjevený nevyužitý poklad, který by mohl být jednou z atraktivit nejen pro turisty, ale i Písecké, a necháváme ho ladem.

Totiž proplouvat pod mnohasetletými oblouky Kamenného mostu je skutečně velký zážitek a pohled z lodi na naši nejvzácnější a navíc národní kulturní památku, stejně jako na panorama píseckého hradu, sladovny a městské elektrárny s okolím je z hladiny Otavy podle mého nejhezčí, kterému se máloco v Písku vyrovná. A když máte k plavbě zasvěceného průvodce jakým je historik Jan Kouba, který dokáže zaujmout dospělé i děti na celou hodinu natolik, že vás mrzí, že už plavba končí, a vy byste jeho výklad o řece, mostu, hradu a městě Písku prostě vydrželi poslouchat minimálně další dvě hodiny, máte zážitek zaručený.

Jan Kouba nejprve vyprávěl o řece Otavě a dvou možných vysvětlení jejího názvu. Jedno pochází z pověsti o slovanské dívce Otavě, druhé a věrohodnější je z keltského slova Atawa, což znamená bohatá řeka. Podle historika řeka Otava skutečně v minulosti skýtala mnohá bohatství. Většinou je známa jako zlatonosná řeka, v jejímž toku se rýžovalo zlato, které přinášelo bohatství také královskému městu Písek a jeho obyvatelům. Dalším bohatstvím Otavy byl velký výskyt perlorodek. Ty se mohly lovit a otevírat pouze jednou za osm let, což byla doba, kdy se ve škebli dokázala vytvořit dostatečně velká perla. Za porušení tohoto pravidla bývaly v dávných dobách velmi přísné tresty. Perlorodkám se v řece Otavě dařilo především díky velmi čisté vodě, která vzala za své rozvojem továren na jejím toku v Sušici, Strakonicích a Písku, které do řeky vypouštěly kdeco. Třetím bohatstvím bylo ohromné množství lososů, což byla nejčastější ryba na Otavě. Bývalo jich však tolik a jejich maso nebylo z nejchutnějších, že byly vnímány nakonec spíše za rybu, kterou nikoho moc neuctíte. Kvůli výstavbě první přehrady na Střekově v Ústí nad Labem, lososy z našich řek vymizely. I dvoumetrové jezy dokázaly tyto ryby totiž hravě přeskočit, když mířily proti proudu Vltavy a Otavy se vytřít na horním toku Otavy na Šumavě, ale vysoká hráz přehrady na Střekově byla přeci jen nad jejich síly.

Když jsme dopluli pod nejširší oblouk Kamenného mostu stočil Jan Kouba vyprávění k naší vzácné technické památce. Snad všichni Písečtí vědí, že náš Kamenný most dlouhý 110 metrů a 6,5 metru široký (na oficiálním názvu Kamenný most se našla shoda až v roce 2007, do té doby mu Písečtí říkali a stále někteří říkají spíše Starý most) je nejstarším dochovaným mostem v Čechách. Ve 13. století, v době jeho vzniku, byl coby kamenný most starší už jen Juditin v Praze, který stával těsně vedle současného Karlova mostu. To, že míval písecký kamenný most 9 stejně širokých oblouků už všichni nevěděli (dnes má 6 oblouků širokých 7-8 metru a 1 oblouk široký 13 metrů). Na místě dnešního nejširšího bývaly oblouky dva. Ty vzaly za své zřícením mostní brány u levého břehu při jedné z povodní, při jejímž zřícení zahynul mostný i jeho syn, a padající zdivo věže poškodilo oba levobřežní oblouky natolik, že se Písečtí rozhodli postavit kvůli lodím i vorům za ně jeden širší. Devátý oblouk býval u pravého břehu, ale nánosy Otavy ho za mnoho let naprosto zaslepily, takže je dnes součástí pravého nábřeží. Za to, že Kamenný most odolal obrovské ničivé povodni v roce 2002 můžeme podle Jana Kouby vděčit komplexní rekonstrukci památky provedené v roce 1996 (6 let před povodní – jak vizionářské), kdy se všechny pilíře mostu zpevňovaly železobetonovou injektáží a dalšími úpravami. „Díky tomu je Kamenný most doslova přikován k podloží, a proto povodeň přečkal bez větší úhony,“ vyprávěl Jan Kouba. Tehdy velká voda smetla do řeky takřka všech více než 600 kvádrů kamenného zábradlí, ale most vydržel. Kvádry pak potápěči vyzvedávali ze dna a pod největším z oblouků navíc našli větší obelisky, které přisuzují zdivu ze zřícené mostní brány.

Historik vzpomněl i na řádění orkánu Kyrill v lednu roku 2007, který smetl do vody i kříž s Kristem umístěný v polovině mostu. Vzpomínám si, jak jeho věrnou kopii musel na původní místo později v březnu roku 2008 osazovat jeřáb za velkého zájmu diváků. Byla to velká událost. Do kapsy ramen kříže byly tehdy uloženy dobové písecké dokumenty pro budoucí generace (např. tehdejší noviny a jiné tiskoviny). Poutavého vyprávění a informací o Kamenném mostu bylo daleko více, stejně jako o píseckém hradě a Písku. Při zpáteční plavbě už začalo kapat, a tak jsme jen tak tak dorazili k náplavce, když začal pořádný ceďák. Poslední dvě party tak rychle naskákaly do lodí a pádlovaly se schovat pod oblouk Kamenného mostu, kde spršku přečkaly s výkladem historika, aby si posléze plavbu už bez deště v pohodě dokončily.

Věřím, že nebudeme se synem sami, kterým se komentovaná plavba po Otavě pod oblouky Kamenného mostu velmi líbila. Výklad Jana Kouby byl úžasný s mnoha zajímavými informacemi, jak pro nás Písecké, tak hlavně pro přespolní (byli jsme na lodích namícháni zhruba půl na půl). Velké poděkování si zaslouží členové spolku Přátelé Kamenného mostu Písek, spolku Přátelé domu U Slona, historik Jan Kouba i vodní skauti, kteří na svých lodích plavby kormidlovali. Doporučuji si tuto příležitost o příštích slavnostech nenechat ujít. Stojí to vážně za to!