Písecký svět

Nebyla to dětská touha stát se umělkyní, nepoštívala ji touha vyniknout nad své okolí, to jen série traumat a krizí středního věku – ostatně jako u mnoha nejen dnešních volnočasových výtvarníků – jí vložily do ruky štětec a pomůcky k modelování. Začínala tedy bez velikých ambicí a vzorů – ty se při arteterapii nenosí.

Laďka Raníková je – jako mnozí v našem městě – potomkem vojenské rodiny. Po větší část dospělého života si Laďka vydělávala v hospodě, kde život sice dával a bral, ubíhal, ale nezůstával po něm žádný hmatatelný výsledek. Až zaměstnání v Horizontu ji postavilo před hroudu uhnětené hrnčířské hlíny a ona zjistila, že to je ono. Platilo: nejprve navrhnout, nakreslit, a poté vymodelovat. „Byla to ode mne hrozná troufalost,“ přiznává dnes nejen sama sobě: „Neznala jsem ani ty nejelementárnější základy a brala jsem to jen jako příjemnou hru.“ A tak ji čekala známá trasa omylů a opakovaných pokusů. Dobová móda a snad i špetka ochoty k ezoteričnu ji nabídly první hlavní téma – anděla s rukama nabízejícíma světlo a snad i dobro. Postupně se jich rozlétlo do světa nemálo.

V Písku nemáme žádné volnočasové umělecké pracoviště pro dospělé, a tak Laďka Raníková svoji „volnou“ tvorbu realizuje v mikrobytu s výhledem na Duklu. S vysušenými, křehkými polotovary se pak snaží dokodrcat linkovým autobusem na samý vrch Hradiště, aby je tam vypálila ve snad jediné zdejší dostupné peci občanského sdružení Krteček. Ne všechny plastiky tuto cestu přežijí, o to větší je však radost, když se jim podaří obléci terakotový nebo glazovaný kabátek, ve kterém odcházejí za svými novými majiteli. Jedním z nich je paní Štěpánka Hanousková, která vládne nad mini Zoo Wapiti v Perneku u Lipenské přehrady. Ta si objednala sérii pohádkových postaviček z českých televizních seriálů – a část z nich už na místo určení také odputovala.

Dosud největšího keramického zadostiučinění se Laďce dostalo loni, když její terakotová plastika sv. Jana Nepomuckého byla v rámci oslav tohoto světce předána do sbírek Nepomukova muzea v Plattlingu, městečka nacházejícího se v politickém okresu partnerského Deggendorfu.  

Laďka Raníková patří k volné skupině volnočasových výtvarníků, které vyprodukovala Sladovna v prvních letech své existence, kdy v ní vedla tvořivou dílnu paní Alena Pintýřová. Její malířské pokusy začaly v tehdejším kroužku, v němž se scházeli vážní zájemci o výtvarné techniky i lidé toužící pouze po zajímavém a inteligentním relaxu. Mezi ty druhé se zařadila i ona. „Začínala jsem rovnou olejovými barvami a na velkých formátech. Šlo mi jen o to, abych ze sebe malováním, nanášením barev v příjemném a přátelském prostředí, vyjádřila radost nebo žal. Až později mne někteří kamarádi naváděli – a ti nejtvrdošíjnější ještě stále navádějí – abych se vrátila na začátek a zkoušela kresbu a různá ta povinná cvičení. Začala jsem dokonce docházet na hodiny do ateliérů akademických malířů, protože jsem si chtěla dokázat, že na to prostě mám. Brzy jsem však poznala, že v ateliérech je to o tvrdé práci, zatímco já se chci malováním jen a jen bavit.“

Při otázce na umělecké vzory se Laďka pousměje: „Moc malířů, jejich děl, se mi líbí, ale nesnažím se je napodobovat. Když zkouším jakýkoli námět nebo jakoukoli techniku, stejně nakonec sklouznu do toho svého patlání.“

Je si vědomá absence výtvarného vzdělání. Často tuto mezeru ilustruje svým věčným bojem s perspektivou a otevřeně dává k dobru, jak při jednom společném malování v jisté šumavské chalupě bylo třeba namalovat interiér světnice s kachlovými kamny, natahovala si na sololitovou desku pomocné provázky.

Laďka Raníková je členkou Prácheňské umělecké besedy a hned od jejího počátku se zařadila nikoli mezi výtvarníky, nýbrž do sekce přátel umění. Prý aby nerušila, ale mohla být mezi fajn lidmi, kamarády, kteří ji dokáží inspirovat. Sama však také dokáže inspirovat jiné a pomoci jim při jejich tvorbě jako modelka.

Obrázky Laďky Raníkové zřejmě nebudou součástí výtvarných sbírek zdejších muzeí, její keramika však už dnes zdobí interiéry a přináší radost – a to je také hlavní cíl autorky.

VYŠLO V KVĚTNOVÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ
 

Fotogalerie k článku