Kde jste, hudbymilovní Písečané?
Jestli si na něco písecká veřejnost nemůže stěžovat, je to objem i pestrost kulturní nabídky, kterou jim jejich nevelké, ale kulturní historií obtěžkané město může poskytnout. Děti i kmeti, akademici i rockeři, jazzmani i punkeři, každý si může vybrat, co chce. Bohužel se však zdá, že většina lidí nechce vlastně vůbec nic.
Uvedu dva příklady z poslední doby, kdy byl nezájem písecké veřejnosti do očí bijící. Koncem léta se na Výstavišti konal unikátní projekt Kulturní labyrint, který nabízel hudbu různých žánrů (s orientací na mladší publikum) a špičkové divadelně-akrobatické performance. Konal se za pěkného počasí (s výjimkou jednoho propršeného dne) na atraktivním místě v centru města, byl ZADARMO, a přesto jej navštívily řádově stovky lidí; to sice jen odhaduji, ale podle mého subjektivního dojmu bylo Výstaviště spíše poloprázdné než plné, jak by odpovídalo atraktivitě nabízeného programu. Naivně jsem si představoval, že tam budou lidí tisíce...
Minulý týden jsem navštívil pro změnu Divadelní kavárnu, kde se konal koncert vynikající české kapely November 2nd s hostujícími americkými instrumentalisty. Jejich jména (Steve Walsh a Doug Yowell) možná něco řeknou jen zasvěceným, ale inzerovaný fakt, že vystupují s umělci typu Norah Jones, Suzanne Vega nebo Viktora Krausse by snad měl stačit k tomu, aby Písečané zvedli v půlce týdne zadky od televizních seriálů a přišli se podívat. Kdo tak učinil, nelituje – jednalo se o výjimečný zážitek s ukázkovou lekcí střídmého a vkusného hraní sem tam okořeněného parádičkou z jiné hudební planety; zkrátka cosi, o čem si můžou provinční muzikanti v drtivé většině jen nechat zdát. Ovšem prvotřídním výkonům nadšeně aplaudovala sotva ze tří čtvrtin zaplněná Divadelka.
Ale abych jen nežehral na nekulturnost svých spoluobčanů: o uplynulém víkendu se konal již druhý ročník multižánrového festivalu Cool v plotě. Na pódiích kavárny U Vavřiny a Local Pí Clubu se střídali sóloví hudebníci různých národností (hosté z Anglie a Francie a samozřejmě i čeští hudebníci), žánrů (blues, folk, alternativa) i pohlaví (muži i ženy). Program byl opět na vysoké úrovni, vyzdvihl bych zejména vystoupení britského barda Justina Lavashe U Vavřiny (jeho dřevní způsob hry bottleneckem na kytaru, sytý témbr i podmanivé písně jsou na světové úrovni) nebo klasika českého undergroundu a folku Vlasty Třešňáka v Local Pí Clubu, který svými historkami z periferie i naléhavostí projevu utáhl publikum na vařené nudli. Letošní ročník byl možná ještě vydařenější než ten loňský a zdá se, že si písecké publikum tento originální způsob festivalu oblíbilo; oproti loňskému ročníku se snad trochu zvedla návštěvnost (opět subjektivní dojem: alespoň U Vavřiny sledovalo koncerty mnoho diváků vestoje) a doufejme, že Kavárna U Vavřiny i Local Pí Club tento formát neopustí a originální koncept "přebíhacího" festivalu v Písku zapustí svoje kořeny.
Doufejme také, že ve svých snahách vytrvají všichni, kdo se snaží v Písku zpestřit kulturní nabídku, ačkoliv musí žebrat o granty i diváckou přízeň. Robine, Pavle, Ivoši, Michale, Pokčo i vy ostatní: prosím, nevzdávejte to, ať se z Písku nestane město duchů, kde všichni "vyrazí za kulturou", jen když v kině dávají nejnovější sexy řachandu Muži v naději od Jiřího Vejdělka. I já bych byl rád v naději, že svoje aktivity nezabalí lidé, kteří nepořádají akce jen kvůli vejdělku, ale protože nechtějí bydlet ve městě, kde chcíp pes.
Fotky z festivalu Cool v plotě od Michala Zítka si můžete prohlédnout zde.
Diskuze k článku 
Nevím, kam zmizeli hudbymilovní spoluobčané, ale za sebe se přiznám, že slyším jen na několik svých oblíbenců, kteří do Písku zavítají možná jednou za pět let… Jelikož nabídku hudebních vystoupení příliš nesleduji, dozvídám se o všem ostatním, co by mne snad zaujalo, až zpětně po akci. Přiznám se rovněž, že v mém případě často vítězí v článku zmiňovaná lenost někam chodit.
Zveřejňuejeme zaslanou reakci hl. dramaturga Centra kultury Písek na příspěvek Petra Putny "Kde jste, hudbymilovní Písečané?"
Jelikož nejsem na PS registrovaná, ale okolnosti mě nutí reagovat, požádala jsem redakci o zveřejnění mého názoru na článek pana Putny.
Myslím, že autor článku zvolil nejméně vhodnou formu podpory vyšší návštěvnosti akcí. V podstatě nadává lidem, že nikam nechodí. Já osobně pokud bych zmíněné akce někdy navštívila, tak po tomto článku už asi ne.
Že lidé nenavštěvují zmíněné akce a koncerty může mít několik důvodů. Hlavním asi bude to, že se chtějí bavit, a to bavit ve smyslu veselit! Nechtějí absorbovat nic složitého, protože složitostí okolo sebe mají dost! Takže si v podstatě chtějí nechat na chvilku tzv. vymýt mozek.
Všechny ve článku zmíněné hudební celebrity jsou bezpochyby na top úrovni, ale pro většinu lidí dost těžko stravitelnou formou kultury. Proto jdou raději na Muže v naději!
Písek má třicet tisíci obyvatel. Akce, které pan Putna uvádí, navštěvují stále stejní lidé, hudební fajnšmekři, v počtu, když to přeženu, 300 lidí. Zbytek potom vykřikuje, že se v Písku nic neděje.
Další důvod může být finanční. Lidé prostě nemají peníze. Někdo sice může namítnout, že hospody jsou plné a na pivo je! Za prvé, nedá se to paušalizovat a za druhé , hospoda je přibližně tím, co uvádím výše a opakuji, lidi se chtějí bavit. Takže místo, aby dali 150 Kč za hudební produkci, dají je za pivo, pokecají o blbostech, postěžují si a spokojeně odcházejí k domovu.
Co se týče akcí zadarmo. Stále ještě přetrvává názor, že když je to zadarmo, je to minimálně podivné, potažmo nekvalitní. Tak to prostě je. Nejsem příznivcem akcí zdarma.
Z vlastní zkušenosti dramaturga mohu říci, že v podstatě pouze akce s přívlastkem zábavné, což zahrnuje i tzv. veselé koncerty typu Horkýže Slíže, Tři sestry, Nightwork, Sto zvířat a podobných , jsou téměř vždy hojně navštěvované, ne-li vyprodané. Pro pana Putnu to jsou akce tzv. pokleslé kultury, což zcela chápu, ale pro velké procento lidí radostnou zábavou. Je to snad znakem nekulturnosti Písečáků? Odpovědět si může každý sám.
V Písku určitě „pes nechcíp“. Uvedu příklad z Cipískoviště, opravdu třídenní kulturní akce (to je od rána do noci), kdy jsem potkala v Palackého sadech mladý pár a dívka říkala partnerovi – „Ty bláho tady to žije, tady bych chtěla bydlet!“ Řekla to tak hezky a nadšeně, že jsem měla až husí kůži a radost, že já tu možnost mám.
Iveta Hodoušová
Ahoj, Iveto!
Nechápu Tvé rozhořčení. V článku jsem jen vyjádřil lítost nad tím, že je tu spousta provozovatelů pohostinských zařízení, kteří se do Písku DOBROVOLNĚ snaží přitáhnout kvalitní interprety, ačkoliv by nemuseli hnout prstem a mohli jen točit svým hostům pivo, aby si jím tito upracovaní chudáci za svoje těžce vydělané peníze mohli v jejich podnicích vymývat mozky. Ani slovem jsem se neotřel o Centrum kultury, jehož barvy hájíš. Jen jsem si povzdechl, že lidé chodí radši na blbé filmy než do dobré koncerty. Ale naprosto chápu že největší filmový hit sezóny musí kino Portyč uvést, aby pak mělo prostředky na promítání propadáků pro fajnšmekry jako jsem já. A to neříkám ironicky. Program Centra kultury se za roky, co ho opět vede Ctirad Havel, hodně zlepšil – to uznávám, i když k mám k panu Havlovi výhrady jiného typu. Kulturák jako objekt ožil. A kapely, které jmenuješ, jsou fajn. Na Nightwork bych i šel, kdyby stál dvě kila jako November 2nd v Divadelce, a ne 350. Ale pořád trvám na tom, že jít si do kina "vymýt mozek" filmovým brakem nemá se slovem "kultura" nic společného. Doufám, že jsem tě moc nenaštval, a že kino Portyč brzy uvede filmový hit roku pro všechny fajnšmekry a ajznboňáky Alois Nebel!
Ahoj Petře, to nechápeš dobře, protože rozhořčení to opravdu není! Je to pouze konstatování stávající situace!
A hlavně, zapomněla jsem redakci požádat, aby zdůraznila, že je to můj osobní názor. Že v žádném případě nepíši za Centrum kultury! Tak bych to teď chtěla napravit. A Alois Nebel 11.10.