Písecký svět

Josef Váchal

Narodil se 23.9. 1884 v Milavčích u Domažlic. Krátce žil ve Velvarech u Prahy a následné dětství a studia na gymnasiu prožil v jihočeském Písku u svých prarodičů.V Praze se vyučil u renomovaného knihaře Waitzmanna v Náprstkově ulici a současně navštěvoval „průmyslovou školu pokračovací“.Žil v Praze a u Jičína, kde ve Studeňanech 10.5. 1969 zemřel.

V jeho tvorbě převažuje grafika, především vícebarevný dřevoryt, vedle malby závěsné i nástěnné, kresby a figurální řezbářské práce. Zdobením keramiky, malířskou a řezbářskou výzdobou nábytku se občas dotkl sféry užitého umění. Mimořádnou složkou jeho díla byly knihy, někdy velmi rozměrné. Jako autor, ilustrátor, tvůrce písma, sazeč a knihvazač je sám dokončoval ve velmi malých nákladech. Od secesního symbolismu, severského expresionismu a reflexe futurismu došel k svébytnému výtvarnému projevu. Myšlenkově jeho dílo osciluje mezi hlubokou a poučenou úctou k barokní knižní produkci, kramářské písni a lidovým „krvavým“ románům 19. století, zájmem o orientální náboženství a filosofii, theosofii, démonologii a různé hereze, ale dočasně také o myšlenkové proudy české katolické moderny. Podstatnou složkou některých poloh jeho díla je svérázný humor a ironie. Za svého života se výrazného docenění nedočkal.

HISTORIE MUSEA JOSEFA VÁCHALA v LITOMYŠLI  začíná v letech dvacátých, kdy se důchodenský úředník, amatérský tiskař a milovník umění Josef Portman rozhoduje nechat si vymalovat svůj dům na  Záhradi nástěnnými malbami svého přítele Josefa Váchala. Už tehdy sní o otevření musea všemi opomíjeného a jím obdivovaného a milovaného umělce. V následujících letech se oba přátelé rozcházejí a myšlenka musea zůstává nedokončena.

 Když jsem koncem roku 1990 krátce po vydání Krvavého románu v nakladatelství Paseka obdržel dopis od dr. Martina Machovce s prosbou o záchranu Váchalových maleb i Portmanova domu a krátce nato fascinovaně na ně hleděl, ihned jsem se rozhodl, že malby zachráníme a Portmanův sen se zpožděním sedmdesáti let uskutečníme.  Na jaře 1991 odkoupilo nakladatelství Paseka zchátralý dům s porušenou statikou a dožívající střechou od Národní galerie v Praze, která neměla prostředky na jeho renovaci. Malby byly v žalostném stavu a na některých místech by bylo možno šupiny olejomalby omést koštětem.  Skupina báječných, nadšených profesionálních restaurátor – Jiří Látal, Jaroslav Horálek, Jan Turský a Ladislav Kryl, s nimiž jsem se seznámil v tehdy proslulé „zelené“ Krušovické pivnici na Starém Městě pražském, se ihned pustila do práce. Protože dům byl podmáčen a bylo nutno provést rekonstrukce omítek a izolace, nezbývala jiná metoda než transfer. Transfer olejomalby nanesené přímo na hlinku byl proveden snad poprvé v historii restaurování a jedná se o postup skutečně unikátní. Po sejmutí maleb pak nastoupila obdivuhodná stavební firma pánů Vaňáska a Trávníčka a během roku zrekonstruovala celý dům dle projektu architekta a památkáře Mikuláše Hulce i požadavků restaurátorů.  Osazení, retuše a rekonstrukce maleb provedli restaurátoři na jaře 1993 bohužel již bez Járy Horálka, který krátce po dokončení první etapy prací zemřel. Jeho místo zaujala Vendula Látalo.

 Byl naplněn sen Portmanův i můj. Nakladatelství Paseka zachránilo obdivuhodné malby nevšedního umělce a otevřelo jeho museum dne 26. června 1993. Museum bylo na paměť obou přátel nazváno Portmoneum, tak jak dům pojmenoval Josef Váchal ve svém Krvavém románu roku 1924.

                                                                                       Ladislav Horáček