Písecký svět

JOSEF  HLINOMAZ   1914 – 1978

Sehrál stovky představení na jevištích a mnoha divadel včetně Národního.

Ve více než stodvaceti rolích rozesmával obdivovatele stříbrného plátna. Od druhé světové války maloval a časem vyzrál k originálnímu výtvarnému rukopisu a k obrazům plným humoru a nezanedbatelné filosofické hodnoty.

Hlinomazův přítel Miroslav Horníček napsal:

„Pepík stylizoval sám sebe jako figurky na svých obrazech. Byl v podstatě lyrik, křehký a něžný člověk, který překřikoval sám sebe“.

PRVNÍ  MANIFEST  SURNEONAIVISMU

Naše skupina, to jest a já (ostatní se ještě nepřihlásili) je nadnaivní. Ale protože slovo surnaivismus zní daleko hůře než například neonaivismus, sjednotili jsme se na názvu surneonaivismus, protože n e o jsme konec konců taky. Jako vůdce imaginárné skupiny mohu tento název schválit, neboť moje skupina za mnou stojí, jako bych to byl já sám. Co řeknu platí. A tak naše jednota je absolutní. Všechno proto vyznívá absolutně jednotně, což je v dějinách malířství cosi ojedinělého. Zkrátka surneonaivismus, to jsem já a stojím za sebou. Vycházím z poznatku, že mimo jiné vlastnosti jsem také i blbý. Jako takový jsem i naivní. Nejsem zase ale tak naivní, abych nebyl avantgardní. Proto jsem především zmobilizoval svoji naivní osobnost a naivně se oddal svému dílu. Protože se umění dá srovnat s katarzí, někteří umělci ztrácejí po dokončení díla o dílo zájem. Protože nevím co je to katarze, můj zájem o dílo trvá i po jeho ukončení. Dovoluji ovšem po dokončení díla komukoliv přimalovat kterékoliv figuře na prsa svatojiřský nebo i jiný kříž, pokud touto změnou neutrpí charakter díla. To potvrzuje moje duchovní příbuzenství s Velasquezem, který tímto způsobem zacházel s Filipem IV. Až dosud tvořily a formovaly se jako houby po dešti revolucionářské skupiny, které se vzepřely tradičnímu umění a vstřebávaly tvořivou atmosféru velkých možností nového století. Já naopak formuji se tak, že vzpíraje se těmto skupinám, vstřebávám tvořivou atmosféru minimálních možností tohoto století. Jestliže například někteří umělci nedávné minulosti našli výrazové prostředky pro universální řád, který je vlastní přírodě a dosáhli vědomé jednoty                      

s universálem (aniž ovšem tento universál o tom uvědomili) a dali tomuto universálu konkrétní existenci pomocí vertikálních, horizontálních a diagonálních linií, já posílám celé universálno s jeho vertikálami, horizontálami, diagonálami i s jeho konkrétní existencí do hajzlu, kde to všechno nechávám vyvíjet k idiosynkratickému elementarismu místního jak harmonického tak dynamického

a dynamickomelodického časoprostoru. Tím beru na vědomí i naprostý nedostatek intelektuální zvídavosti v naší i ostatních zemích. A vysoko zvedám různobarevně šachovaný praporek tu i cizozemských vynalézavých arcivévodů a nechávám celé smečky vědců a neúzkoprsých dam sondovat okolí výzkumných a jiných ústavů.

Josef Hlinomaz 1969