Písecký svět

„Pískoviště je festival pro děti a jejich dospělé. Už několik let propojujeme místní komunity s rezidentními umělci a kreativci. Letos jsme dění festivalu Pískoviště soustředili hlavně do areálu bývalého koupaliště, který je už deset let zavřený. Místní na něj vzpomínají a budí to v nich emoce,“ říká dramaturg festivalu, Tomáš Žižka. „Cílem letošního Pískoviště je rekreace, tedy rekreovat se, abychom mohli být zase kreativní. Takže návštěvníci by se měli uvolnit, trochu vypnout a užít si krásný den. A to je ten zásadní cíl Pískoviště,“ doplňuje Adam Langer, další z tandemu dramaturgů.

O tom, jak moc kreativní příprava festivalu Pískoviště je, jsem se přesvědčila na vlastní kůži. První den festivalu začíná hned ráno poradou. Je spojená se snídaní, přestože všichni už jsou dávno v plném pracovním nasazení a celá Sladovna připomíná jedno velké mraveniště. Všechno se ale děje v poklidu a s úsměvem.

Informací na poradě je tolik, že je nestíhám všechny vstřebávat. Nikdo si ale nedělá žádné poznámky. Každý ví, co má dělat. „Pokud něco nevyjde, budeme improvizovat. Všechny průšvihy, ale i radosti, jdou na mou hlavu,“ říká ředitel Sladovny Adam Langer a zubí se od ucha k uchu. Produkční Petra Mojžíšová ještě všem upřesňuje poslední organizační detaily a jde se na to. Porada je u konce. Všichni se najednou vytratí z místnosti a jdou za svými povinnostmi.

Já se mám zapojit do průvodu masek od 18 hodin. A do té doby přiložit ruku k dílu tam, kde bude potřeba. Vydávám se za Francescou Miscioscia, kostýmovou designérkou a scénografkou z Itálie, jednou z rezidentek festivalu, abychom společně vybraly kostým do průvodu. V Hnízdě ilustrace (to je jeden z lektorských sálů Sladovny) má Francesca improvizovanou kostymérnu. Je tu i Šárka Misturová a Daniela Zvoníčková ze Sladovny a vybírají s Francescou svoje převleky. V sobotu mají na starosti informační stánek. Jejich kostýmy jsou v egyptském stylu boha Re. Boha slunce, který je jedním ze symbolů festivalu Pískoviště.

Já vyfasovala mumii a objevím se v čele průvodu hned vedle Kleopatry. Nebo Nefertiti? Tajemná historie Egypta mě vždycky přitahovala a představa dělat garde egyptské královně (která z nich to bude není teď úplně jasné) v oblečku mumie mi připadá zábavné. Jsem spokojená. Pár malých úprav a jsem připravena i já. To bylo rychlé. Než na ni dojde, počká na mě maska u Francescy. Neztrácím čas a jdu dál sbírat dojmy.

Rozhlížím se po lektorském sále. Na jeho opačném konci pracují čtyři studentky Střední průmyslové školy ve Strakonicích. Jejich oborem je obalový materiál. Irina právě vytváří kostým ze zlaté fólie. Její kolegyně pracují na dalších rekvizitách. Z papírového kartonu vystřihují stylizované symboly pro jednotlivá stanoviště, na kterých budou moci děti a jejich dospělí plnit úkoly a vyzkoušet si práci archeologů. „Jsme tady na dvoutýdenní praxi a pomáháme se vším, co je potřeba. Moc se těšíme na festivalovou atmosféru,“ říká jedna ze studentek a ostatní spokojeně přizvukují.   

Festival připravuje sedm rezidentů (performerů a umělců z České republiky a Itálie) spolu s týmem Sladovny a lidmi z místních komunit po dobu deseti dnů. Základem jejich spolupráce je kreativní proces. Během živelného tvoření všichni reagují přímo na konkrétní místa v ulicích města Písku, ve kterých se program festivalu odehrává, ale i na sebe navzájem. Takhle festival během rezidenčního týdne vzniká.

Tereza Havlová a Adam Páník byli přizváni na Pískoviště jako rezidenti za kolektiv Musaši Entertainment Company. Divadelní scénografku Terezu jsem zastihla při práci na tabulkách pro archeologická stanoviště. „Naším úkolem je vtáhnout návštěvníky do historie a zároveň je upozornit na to, že i my tvoříme historii, a to co po nás tady zbyde je zpráva do budoucna,“ vysvětlila pointu toho, co společně s Adamem připravují pro areál bývalého bazénu. A pokračuje: „Jedno se stanovišť se zabývá Expedicí Ra Thora Heyerdahla, který chtěl dokázat, že už dávno před Kolumbem se Egypťani mohli dostat přes Pacifik na Barbadost. A to se mu povedlo.“

Performer, muzikant, řemeslník, co vykouzlí jakoukoliv rekvizitu. Jiří N. Jelínek je dalším z rezidentů Pískoviště, se kterým jsem si stihla krátce promluvit. Pod jeho taktovkou projdou ulicemi Písku během festivalu celkem tři průvody masek. „My hlavně chceme, aby i místní byli součástí toho průvodu. Takže je všechny srdečně zveme,“ říká Jiří N. Jelínek a dodává, že jeho spolupráce se Sladovnou začala asi před sedmi lety. Letos je rezidentem Pískoviště a podle něj to bude „refreš“!

Součástí festivalu je i zahájení výstavy Království včel a bylin, a tak opouštím lektorský sál a sestupuji o dvě patra níž. Výstava už je nachystaná v celé své kráse a čeká na první návštěvníky. V sále je kapela. Mají zkoušku před dnešní vernisáží. Na dece, uprostřed kroužku hudebníků, spokojeně spí miminko houslistky. Do útrob výstavy se nevydám. Chci ji zažít až při vernisáži. A tak ze sálu tiše odcházím.

Vracím se zpět do „hlavního stanu“, do kanceláře, kde byla ráno porada. Hlavní produkční Sladovny Klára Mathieu během dopoledne shání kapelu na dnešní večer. Tam Tam Batucada koncert odřekli z důvodu nemoci, a tak se musí najít náhrada na poslední chvíli. Je ale potřeba odeslat i krátký text o festivalu lokálním médiím. Klára mě žádá o pomoc a já se ráda pouštím do psaní. Za chvíli je hotovo. Klára je spokojená a můj článeček použije. Mám radost.

Najednou je místnost zase plná lidí. Přijel fotograf David Veis, který má nafotit Království včel a bylin i dění na Pískovišti. A přichází další a další. Některé z nich jsem viděla už ráno, ale jsou tu i nové tváře. Na stole je společný oběd, který uvařila a přivezla Kateřina Čápová, majitelka Slunce ve skle a autorka marmelád, džemů, kečupů a dalších dobrot ze všeho, co se dá schovat do zavařovacích sklenic. Pro Sladovnu peče i koláč na vernisáž a pro podvečerní průvod se sama promění ve skarabea.

Pochutnám si na její báječné vegetariánské kuchyni a rozhoduji se, že se půjdu podívat na náplavku, na sochy z písku.  

Sejdu do přízemí a ocitám se na recepci Sladovny. Je tu Míša Karbanová. Na první pohled je na ní vidět, že svoji práci má ráda a baví ji, což mi sama později potvrzuje. Míša se připravuje na příval návštěvníků. Už za necelé dvě hodiny se začnou scházet na piknik na nádvoří Sladovny. Nabízím pomoc. Míša mi okamžitě vymyslí úkol. Provázkem přivazuji malé cedulky na skleničky medu, které jsou na recepci v prodeji jako merch k výstavě Království včel a bylin.

Za chvíli mám hotovo a rovnou se ocitám v roli chůvy. Před chvílí totiž v recepci zaparkovala kočárek se spící dcerkou mladá energická brunetka, která teď chystá na nádvoří Sladovny bylinkový stánek tematicky laděný k vernisáži i Pikniku na včelí louce. Jenže malá se probrala a nedaří se jí znovu usnout. Prošla už náručí Míši i její sestry, která také přišla pomoci. Teď jsem na řadě já. Beru to jako ideální příležitost pro procházku na náplavku a když maminka svolí, beru malou Káťu v kočárku s sebou. Jízda kočárkem ji uspala téměř okamžitě.

Sochy z písku, které tvůrci modelují na Písecké náplavce každým rokem, jsem ještě na vlastní oči neviděla. Letos je to pro mě premiéra. Autory obřích soch jsou Marian Maršálek a Josef Faltus. Vzdali tu hold vorařství na Otavě. Tradice voroplavby je od roku 2022 na seznamu kulturního dědictví UNESCO a v dějinách města Písku sehrálo vorařství významnou roli. Nejméně od 20. let 18. století.[1] Fráňa Šrámek by mohl vyprávět… Galerie pískových soch zůstává na Písecké náplavce až do podzimu 2024, pokud řeka a počasí nerozhodnou jinak.

Vracím se zpět do Sladovny. Malou Kačenku předávám její mamince. Pořád ještě spí.

Na nádvoří Sladovny už stojí kavárenské stolky a židličky. Na velkých stolech je připraveno pohoštění pro hosty, kteří už pozvolna zaplňují prostor kolem fontány před Sladovnou. Přišli na Piknik na včelí louce a na vernisáž výstavy Království včel a bylin. Opět potkávám Danielu a Šárku. V jejich stánku to voní palačinkami. Neodolám. To přišlo v pravou chvíli. Mňam!

Pokračuju k dalšímu stánku ochutnat smrkovou limonádu Veroniky Rážové. „Chodím a sbírám všechno co kde roste a co se dá využít a vyrábím limonády a sirupy,“ vysvětluje Veronika. „V Písku žiju už dlouho, znám Sladovnu a mám to tu ráda. A když jsem se dozvěděla, že je takováhle hezká akce a vernisáž věnovaná včelám a loukám, tak jsem si řekla, že s tím co dělám, by to bylo super,“ odpovídá Veronika na mojí otázku, jak se stalo, že nabízí svoje limonády a sirupy tady ve Sladovně.

Mimochodem, sledujete tu dramaturgii? Tu spolupráci, ale i náhodu a kouzlo nechtěného? To propojení všeho se vším? Celý to je sladký. Co myslíte? Já tedy myslím, že rozhodně je. A všechno to do sebe zapadá. A to jsme teprve na začátku festivalu.

Nádvoří je teď plné dětí a jejich dospělých. Tvoří si vlastní potisky na trička a mikiny z druhé ruky, které tu jsou k dispozici na štendru Štafety. A ještě si stihnou vytlačit stylovou placku potaženou kouskem látky, který ulovili v krabici s odstřižky. Ale pozor, zábavu na chvíli přeruší nezbytné oficiality.

Na scénu přichází ředitel Adam Langer ve stylovém kostýmu, který jsem si sama pro sebe pojmenovala „žlutý včelař“. A hádejte co? Ze sympatické Kačenčiny maminky se vyklubala hlavní autorka výstavy, výtvarnice a scénografka Kateřina Hadravová. Směju se sama pro sebe a opět myslím na náhodu a kouzlo okamžiku. Prostě geniální. No ne?

Ještě přípitek bylinkovým čajem, který se bude podávat všem návštěvníkům výstavy po dobu jejího celého trvání, a první skupinka nedočkavých může vstoupit do výstavy. „První jdou Ti, kdo mají lístek se včeličkou. Kytičky jdou až potom,“ instruuje návštěvníky Klára Mathieu. Do výstavního sálu se zkrátka všichni nevejdou. Žádná kytička navíc neproklouzla, ale několik NEvčeliček ano. Uvnitř je tedy více diváků, než je obvyklá kapacita, ale vejdeme se. Uff!

Děti a jejich dospělí napjatě poslouchají poetické vyprávění o včelkách a o louce za zvuků jemné hudby. Když je příběh u konce. Můžeme vstoupit.

Výstava je krásná, něžná a poetická. Stejně jako hudba, která se dál line z nástrojů hudebníků. Vernisáž, to je jen ochutnávka. Jako každá zážitková výstava ve Sladovně, je i návštěva Království včel a bylin omezena počtem účastníků. Ve vymezeném čase návštěvníci prožívají fantaskní příběh za doprovodu lektorky. Království včel a bylin je hlavní lákadlo letní sezóny. Takže neváhejte, zvedněte křídla a leťte si do Sladovny pro medový zážitek. A určitě si vstupenky kupte předem. On-line na webu Sladovny. Ať se vejdete do úlu!  

Čas vyhrazený pro „včeličky“ uplynul. Do sálu teď přicházejí „kytičky“. Opouštím výstavu. Mám nejvyšší čas dát se mumifikovat. Po schodišti vyjdu do lektorského sálu. Ostatní už jsou převlečeni. Opatrně se soukám do kostýmu mumie. Je ušitý z jemné fáčoviny. Úzké nohavice kostýmu si natahuju přes džíny, které mám na sobě, a tak dávám pozor, abych kostým nepotrhala. Zip je na zádech. Nejde zapnout úplně celý. Nefunkční část Francesca nahrazuje několika spínacími špendlíky. Mumifikace dokončena.

Už mumifikovaná se vracím na nádvoří Sladovny bočním schodištěm. Našla jsem egyptskou vládkyni. Tomáš Žižka v kostýmu asi instalatéra (to bude mít spojitost s vypuštěnými bazény bývalého koupaliště, domýšlím si) mi podává transparent se symboly připomínajícími hieroglyfy. Poznávám v nich tvary, které studentky dopoledne vyřezávaly z lepenky. Nějakou dobu ještě čekáme.

Pár minut po 18. hodině se celý průvod dává do pohybu. Fáčovinu mám přetaženou i přes obličej, a tak vidím svět kolem sebe přes jemnou záclonku. Napodobuju nekoordinované pohyby chodící mumie. Užívám si tuhle inkognito masku. Občas se mě někdo lekne. Několikrát někoho vyloženě pozlobím. Dávám si pozor abych nikoho opravdu nevyděsila. Vlastně mě překvapilo, jak vděčná je maska mumie. Oblékla jsem si pocit svobody – veškeré rošťárny povoleny.  

Krátká trasa ze Sladovny, ulicemi Písku a kolem Otavy končí v Balzám Café. Kapela na pódiu už to rozjela. „Tak ji sehnali. Klobouček!“, proběhne mi hlavou. Šlape jim to. Poslechnu pár písní skupiny Beelee Beat z Deelee. Atmosféra průvodu se přelila do atmosféry koncertu. Mumie sem nepatří. V kostýmu už mi není dobře, a tak ho jdu vrátit Francesce.

Zase v civilu se vracím do Balzám Café a teprve teď si všímám názvu baru. Ihned mi v hlavě naskakuje slovo „balzamování“. Co jiného byste od mumie čekali?

Loučím se s Klárou, Tomášem, Francescou… Mávám a děkuji. Byl to nádherný den. Takový živelný.

Tak zase za rok. Určitě taky přijďte!

 

Šárka Frantová

 

Fotogalerie k článku