GOLDA V PODČÁŘE: Plakáty jako brány do jiných světů
Divadlo Pod čarou uvede 7. března od 18 hodin vernisáží spojenou s folkovým recitálem Goldu (basáka, textaře, zpěváka a tvůrce plakátů skupiny Znouzectnost). Nechte se unést do jiných krajin a jiných světů prostřednictvím plakátů, které mohou být právě těmi branami.
„Někteří lidé nemusí cestovat, aby přinesli zprávy z cizích krajů. Vždycky jsem jim záviděl. Nemusí se trmácet přes půl planety, aby zažili něco, o čem je dobré vyprávět, aby našli toho, kdo jim něco řekne, aby se ztratili na pomezí reality a snů. Kormidlují vratký koráb imaginace oceánem šílenství a dobrodružství, záplavou náhod a nonsensů, polévkou společenského komentáře a dětinskosti. Přinášejí příběhy, které mě inspirují svojí absurditou, baví svojí hloubkou, provokují významy a unášejí mě do říší na jiných stranách. A je jedno, jestli je to hudba, film nebo grafika,“ říká znalec skupiny Znouzectnost Pavel Dobrovský a dodává: „A přesně to dělá Golda. Ani vlastně nevím, jestli se mu tak ještě říká. Pro mě je to ten, který otevírá brány do jiných světů, ten prodavač iluzí, o kterém zpívá jeho domovská kapela Znouzectnost: „A každý z nás může bůh být, stvořit si svůj svět a v něm chvíli žít, svět vůní a barev z dob dětských dní, i když nám to nikdo neuvěří.“
Grafiky na této výstavě nejsou jen plakáty, nahodilé kompozice (i když Golda by nesouhlasil), ale jsou to příběhy. Zkuste je u každého z nich odvyprávět. Třeba ve třech větách. To stačí, abyste se pobavili. A o to jde. A je úplně jedno, kdo vám uvěří.
Před samotnou výstavou jsme položili několik otázek samotnému protagonistovi:
Kdy ses začal věnovat grafice a co tě na této tvorbě nejvíc baví?
Někdy v devadesátých letech. Ale to byly koláže, asambláže, lepidla, barvy, laky a podobně. Samé lahodné výpary. Pak dlouho nic – až různé věci pro Znouzi. Co bylo potřeba. A co mne na tom baví? Na PC práci hlavně ta svoboda. A v neposlední řadě to, že si člověk nezasmradí prostor, kde pracuje a koneckonců většinou i spí, výpary chemikálií. Ale občas se mi po té „hmatatelné“ tvorbě stýská. Tak uvidím časem, jestli se k tomu zas někdy po „binární pomíjivosti“ nevrátím.
Začalo to booklety pro domovskou kapelu Znouzectnost, pak se přidaly plakáty na jednotlivé koncerty. Jak by měl vypadat booklet, který posluchače zaujme a konvenuje s tvorbou kapely?
Neexistuje žádný spolehlivý recept. Je to jen věc vkusu zainteresovaných. Každopádně by měl splňovat alespoň nějaké základní estetické a řemeslné hledisko a pak je to případ od případu jinak. My vyrostli na estetice LP obalů a poslouchali jsme víceméně hlavně party, co na propojení vizuálu a nějakého „ducha“ kapely hodně dbaly, ale i v době LP bylo spousta balastu a nevkusu. Jenže vkus je vkus a co je pro někoho balast, pro druhého může být krása nesmírná. A naopak. Osobně si myslím, že alespoň trochu dotažený obal potěší ty, co podobné věci vnímají. Těm co ne, je to ve výsledku jedno. Takže je lepší soustředit se na ty, co je to potěší. Těm odfláknuté věci jedno nejsou a v současné době líp udělaný obal může znamenat rozdíl mezi prodaným CD a jeho stáhnutím. Ale přijde mi, že poslední roky jde kvalita a koukatelnost obalů hodně nahoru. Jeden čas to bylo naprosté peklo. A největší mor byly obaly oplácané logy sponzorů. To mi přijde jako naprostá degradace jak obalu, tak obsahu.
Jak dlouho se věnuješ tvorbě plakátů pro Znouzi a kolik jich cca vzniklo?
No, ony to vlastně nejsou plakáty. Klasické výlepové plakáty jsem navrhoval taky, ale ty mají jiné zákonitosti, aby byly smysluplné. Výlepové plochy opravdu neunesou všechno a funguje hlavně – čím jednodušší, tím lepší a viditelnější. Vystavené věci vznikly třeba jen jako záhlaví na ksichtoknihu (pozn. autora – facebook), nebo pozvánka pro pár známých. Nikdy jsem nepočítal s tím, že by se něco tisklo, natož vystavovalo. Zvětšovat obrázky, primárně připravené pro webové rozlišení, nebylo občas úplně jednoduché. Vzniklo jich za 4 roky asi 500, když hrajeme kolem 120 akcí do roka, tak to tak vychází:) Na výstavu se jich vejde ale kolem dvaceti.
Často to jsou surrealistické koláže, kde nechybí nadsázka, zkratka a humor. Kde čerpáš inspiraci?
Vlastně nevím. Někdy si ty obrázky samy pod rukama uhnou, kam chtějí, představa nepředstava. Inspirace může být v názvu klubu, místě, datu, městě konání, názvu dalších zúčastněných kapel… prostě pokaždé jinak, ale skoro pokaždé tak, že výsledek je nějak propojený s tou jednou jedinou konkrétní akcí. Byť uznávám, že to propojení občas můžu vidět jen já :-D
Po vernisáži zahraješ i vlastní písničky. Na jaké se mohou posluchači těšit. Patrně to nebude z dílny pouze pro ZNC?
Znouzích moc nedělám. Když už, tak pár věcí, co odpadly a dávno je nehrajeme. A jinak tak porůznu, co mám po šuplatech. Něco, co se pro Znouzi nehodilo, něco, co třeba ještě někdy uděláme.. k sólo hraní jsem vlastně taky přišel jako slepý k houslím, nejsem pro to správný člověk, správná povaha. A daleko víc mne baví to kapelní hraní. Ale asi to má trochu i tak smysl. Třeba jen jako inspirace. Vlastně jsem se vrátil na úplný neumětelský začátek a stejně jako kdysi u Znouze si někdo u té mé mírně zprzněné folkové formy může říct – když on, proč ne já. Všechno je to víceméně o drzosti.
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!