Písecký svět

FRANTIŠEK  JANULA  -  HLEDAČ V ČASE

kurátoři – Irena Mašíková – Konštantová PM Písek
                 Helena Fenclová – Galerie Klatovy/Klenová
katalog k výstavě vydávají společně Prácheňské muzeum v Písku a Galerie Klatovy/Klenová
úvodní text-PhDr.Jiří Tomáš Kotalík, Jean Orizet/Paříž/, Irena Mašíková-Konštantová, Helena Fenclová
fotografie – Václava Komasová, Jan Sekal/Paříž/, archiv autora

- Galerie Prácheňského muzea v Písku –  6. – 30.5.2012
- Galerie Vyšehrad v Praze –  11.7. – 5.8. 2012
- Galerie Klatovy/Klenová – 2.9. – 31.10. 2012
- Divadlo Husa na provázku v Brně –  8.11. -31.12. 2012
 

Retrospektivní výstava malíře Františka Januly, který žije v Paříži od roku 1968, bude dokumentovat jeho celoživotní tvorbu včetně děl, které vznikaly ještě před jeho odchodem do Francie. Ovšem bude to výběr pouze z několika cyklů, protože dílo autora je tak rozsáhlé, že se kurátorky musely omezit pouze na určitý výběr z několika časových období jeho tvorby.

František Janula kromě toho, že je především malířem, je rovněž sochařem, rytcem a básníkem. Pracuje s nejrůznějšími materiály, ať už je to barva, textil, sklo, kov, dřevo, vždy se nechá zvoleným materiálem inspirovat, nechává ho promlouvat jeho nejpřirozenější řečí, odhaluje jeho hmotu, barevnost a strukturu.
Janulovo atelier na půdě pařížského činžovního domu na předměstí Aubervilliers je přeplněný nepřeberným množstvím obrazů-objektů, rovněž tak sklep v domě ukrývá nejrůznější objekty zhotovené z již světem odloženého materiálu, čekajícím, až ho Janula uchopí a svým citlivým zásahem  nechá proměňovat  do konečného výtvarného finále. Autor tvrdí, že nevěří v inspiraci, umělec musí malovat, jako musí pracovat kterýkoliv řemeslník. I umělecká tvorba je vázána na každodenní práci. Koneckonců i on používá někdy ke své práci vrtačku, pilu a nejrůznější nářadí. František Janula se díky svojí neuvěřitelné vytrvalosti, pracovitosti a v neposlední řadě především nevyčerpatelné invenci dovedl v Paříži prosadit. Tvrdí, že v Paříži je taková atmosféra, která nutí člověka překonat sama sebe.
Svými francouzskými obdivovateli je přirovnáván k pokračovateli svých předchůdců, českých malířů Šímy a Kupky.

Umělec o sobě říká:
„Když jsem žil v Praze, tvořil jsem expresionistická, figurativní plátna s převahou tmavých barevných odstínů. Můj příchod do Francie a tato životní změna stimulovala můj přirozený umělecký potenciál. Moje díla odrážela dialog současnosti s minulostí a tímto způsobem jsem se snažil znovu nalézt své kořeny.
To, co mne především zajímá, je způsob zpracování, barva. Ta mě vždy přitahovala na malířích, které jsem nejvíce obdivoval (Tichý, Zrzavý,Šíma, Kubišta).
Na začátku nikdy nemám přesnou představu, ale pouze chuť vytvořit například plátno ve světlých tónech. Dám se do malování a dílo již vzniká skoro samo. Naprosto souhlasím s Picassovým výrokem „nehledám, ale nalézám“.

František Janula uspořádal mnoho desítek autorských výstav především ve Francii, Belgii, Holandsku, Itálii, Švýcarsku, Německu a po roce 1989 opět v Čechách, rovněž velkou řadu skupinových výstav, o jeho díle bylo natočeno deset filmových dokumentů v Čechách i ve Francii, ilustroval několik knih, především básnických sbírek.
Sám píše celoživotně poezii.

K výstavě vydává Prácheňské muzeum v Písku a Galerie Klatovy/Klenová doprovodný katalog s textem Jiřího Tomáše Kotalíka, který bude výstavu zahajovat. V závěru roku, kdy bude výstava Františka Januly končit svoji pouť po českých galeriích, se v Brně, v Divadle Husa na provázku zahájení ujme Arnošt Goldflam.

Obrazy Františka Januly se poprvé navrátily do Čech u příležitosti skupinových výstav českých malířů emigrantů, v Galerii Klatovy /Klenová,  Šedá cihla 1994 a v Galerii Prácheňského muzea v Písku v roce 1996 na výstavě Paříž nad Otavou.

V roce 2000 připravila kurátorka Prácheňského muzea vůbec první rozsáhlou autorskou výstavu Františka Januly v Čechách po třicetitřech letech. Výstava měla svoji premiéru ve STOP GALLERY  v Plzni, pod kuratelou Heleny Fenclové, v Českých Budějovicích v rámci Týdne francouzské kultury, dále v Praze ve Francouzském kulturním institutu a Studiu Paměť a následně v galerii Dílo v Brně. V roce 2003 vystavila kurátorka nejnovější cyklus Janulovo děl na výstavě v městské galerii Portyč v Písku. V dalších letech vystavoval Janulu galerista Jiří Šuchman v Domažlicích, v rodišti autora v Lysé nad Labem a v Praze.

V příštím roce 2013 bude dílo malíře představeno v samizdatové knihovně Libri prohibiti, spojené se čtením jeho básní, v Senátu ČR, a v galerii v Olomouci.
Letošní cyklus výstav Františka Januly je uskutečněn pod záštitou senátora Ing. Miroslava Krejči a starosty města Písku JUDr. Ondřeje Veselého.

Akci podpořily Pražská plynárenská, a.s.
Faurecia Components, s.r.o., Písek
a město Písek.

Recenze k výstavám ve Francii:
„Moje první setkání s Františkem Janulou se odehrálo  před více než dvaceti pěti lety. Od té doby mne nepřestal překvapovat a okouzlovat.
Vlastní zázračnou moc neustálé obnovy, která ho vede k použití nejrozmanitějších a neočekávaných materiálů. Mám chuť říci, že si vážně hraje s těmito elementy.
Nebezpečná a náročná hra.
Malba je riskantní skok.Malíř prohraje nebo vyhraje svou sázku.
Pro toto riziko a pro tuto výhru je Janulovo dílo zvláště pozoruhodné. Toto pestrobarevné dílo, často se obnovující, které započalo více než před čtyřiceti lety v Čechách a pokračovalo v Paříži od Pražského jara, se nicméně odvíjí s naprostou logikou a harmonií.
Protože Janulu obhajuji již přes dvacet pět let, raduji se z návratu jeho obrazů do jeho rodné země. Znajíc jeho přilnutí k rodným kořenům, dovedu si domyslit, jaké nyní prožívá emoce. Nepřestával je ostatně vyjadřovat ve své malbě od svého příjezdu do Paříže.
Jsem přesvědčen, že návštěvník výstavy porozumí citlivosti a poezii tohoto velikého malíře, dědice dvou velkých předchůdců, Kupky a Šímy. Zaslouží si být k nim přiřazen.“

Francis Delille, Paříž 1999

 

„Janulova malba je můj nejpodivuhodnější objev.
Jeho výbušná tvorba nás překvapuje a uchvacuje již skoro čtyřicet let.
Svými grafikami, kresbami. Kvaši, akvarely a plátny nebo kolážemi umí vždy rozzářit formy a barvy se stejnou silou, jako například Lanskoy, kterému nemá co závidět. Také si můžeme vzpomenout na Braquea v určitém stupni vývoje, kdy jeho kompozice jsou velkolepě zharmonizovány.
Toto dvojí srovnání se může zdát lichotivé, ale není. Označuje jen místo, které již dnes Janula zaujímá v současné malbě a které bude v budoucnu zastávat v mnohých muzeích a také možná i v muzeu své rodné země.
Toto ocenění mu přeji z celého srdce“
.
Jean Marc Natel, 22.července 2007, Paříž

„To, co charakterizuje „otevřené dílo“, je podle názoru Umberta Eca skutečnost, že každý prvek tohoto díla udržuje svůj specifický styl, který se vyvíjí podle své vnitřní zákonitosti k vedoucí, souvislé, hlavní představě.
To je případ výtvarného díla Januly, jehož vývoj sleduji již několik desetiletí.
Malba, obrazy, kvaše, koláže malého nebo velkého formátu jsou všechny závratná historie procitnutého bdělého snu, který je tou hybnou pákou tvorby.
Ano, existuje osobitý způsob, vyhraněný systém, barvy, Janulova paleta. Ale tyto prvky jsou v neustálém pohybu.Dívám-li se na plátna z osmdesátých let nebo na soudobé koláže, mám před očima stále Janulu, ale vždy s neustále se měnící tváří. Předpokládám, že znovuuznání v rodné zemi, České republice, dodalo umělci (je-li to možné) ještě více elánu a mistrovství v jeho mnohotvárném umění.
Z počátku byl malíř z nutnosti virtuos ve zpracování odložených materiálů. Dnes je to tak trochu jeho krédo, genetický kód, jeho klíč k tomu již zmíněnému bdělému snu. Až jednou v znikne souhrnný katalog Janulova díla, uvědomíme si, jak velice je tento umělec mistrem v sourodé dobrodružnosti, kterou obdivoval Roger Caillois, v dobrodružství riskantního tvůrčího procesu, jež nemá v naší době obdoby“.

Jean Orizet, leden 2010, Paříž

František Janula se narodil 24.března 1932 v Lysé nad Labem.
Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v letech 1950 – 1955.
V Paříži dostal stipendium na Academii École Beaux-Arts.
V Paříži žije od roku 1968, kde se později seznámil v nakladatelství Svědectví Pavla Tigrida, se svojí budoucí ženou Kateřinou /vnučkou svého nejoblíbenějšího básníka Karla Tomana/.
Na vernisáži výstavy v Galerii Prácheňského muzea v Písku, bude recitovat poezii Františka Januly jeho neteř Zdena Knotková, (žijící v Písku), členka divadelního souboru Prácheňská scéna.

Irena Mašíková-Konštantová
kurátorka výstavního projektu