Písecký svět

Chodba knihovny Prácheňského muzea v Písku / 1. 3. – 30. 4.

Opakovaný návrat malíře Františka Januly z Paříže do Písku není náhodný. Ač rodák z Lysé nad Labem, k Písku ho pojí rodinná pouta, protože zde žijí jeho sestra a neteř.
Ostatně můžeme rovněž zmínit další důležitou skutečnost, že Prácheňské muzeum v Písku již dlouhou řadu let vystavuje české umělce žijící ve Francii. Poprvé se obrazy Františka Januly představily v Písku na společné výstavě Paříž nad Otavou, v roce 1996.
Následovala velká putovní výstava po Čechách v roce 2000, kterou kurátorka pod hlavičkou Prácheňského muzea uskutečnila ve výstavních prostorách galerie X centrum v Plzni, Francouzském institutu a Studiu Paměť v Praze, v galerii radnice v Českých Budějovicích a galerii Dílo v Brně. V roce 2003 pověsila Janulovy obrazy v písecké galerii Portyč a v roce 2012 uspořádala ve spolupráci s galerií Klatovy/Klenová a její kurátorkou Helenou Fenclovou, rozsáhlou výstavu k autorovým osmdesátinám v galerii Prácheňského muzea, galerii Klatovy/Klenová –zámek, galerii Vyšehrad v Praze a v Divadle Husa na provázku v Brně.
Letošní písecké výstavě bude předcházet výstava v galerii Dorka v Domažlicích, zahájena bude 25. března. Její kurátor Jiří Šuchman Janulovo dílo v Čechách zastupuje, autorsky vydal malířovu monografii a v uplynulých letech rovněž uspořádal několik výstav. Během trvání výstavy v Písku uspořádala kurátorka komorní výstavu a večer poezie Františka Januly, který se uskuteční v knihovně Libri prohibiti v Praze 28. března. Psaní poezie se malíř celoživotně kontinuálně věnuje. Verše Františka Januly přednese Arnošt Goldflam. Výstavu v Prácheňském muzeu bude doprovázet filmový záznam z atelieru malíře, jehož autorem je písecký rodák, filmový režisér Petr Skala, který v Paříži zhotovil filmový dokument o umělci pro Českou televizi v rámci svého dlouhodobého cyklu „Výtvarnické konfese“.
František Janula se narodil 24. března 1932 v Lysé nad Labem. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru profesora Josefa Kaplického v letech 1950 – 55, žije a pracuje od roku 1968 v Paříži.
Irena Mašíková Konštantová, kurátorka výstavy
„Přesto, že začínal být v Praze známý, měl František Janula odvahu ji opustit v roce 1968, když jeho země znovu upadla do diktatury. Po příjezdu do Paříže, zbavený všeho, nemluvě francouzsky, musel začít znovu. Živil se příležitostnými pracemi, aby mohl pokračovat v malování. Znal jsem ho již v této těžké době a snažil se mu pomoci, jak jsem mohl. Tenkrát maloval malé akvarely, které začínal prodávat, a tisknul grafiky, jež mne upoutaly prudkou výrazností forem. Jako všichni umělci v nouzi maloval na tom, co měl po ruce: na balicí papír, prostěradla, kartóny, izorel, lepenku a podle možností i na klasická plátna. Tato situace strádání měla alespoň tu zásluhu, že Janulovi dala možnost, vyjádřit se na jakémkoli materiálu, čehož využil s výjimečnou fantazií.  Dnes Janula, jehož talent je již uznán četnými sběrateli a několika galeriemi ve Francii i v cizině, pracuje soustředěně na různých podkladech se stejně šťastným elánem. Výsledek: malba mnohostranných fazet, kde Janula zůstává naprosto sám sebou, vždy poznatelný pro svůj osobitý vztah k vesmíru a prostoru od kterého vlastní svůj klíč. Jako neposedný čert s náruživostí manipuluje různý materiál, spojuje v celek, krájí, stříhá, slepuje a komponuje barvy, dávajíc jim vlastnoručně vyráběný reliéf. S překvapením a obdivem jsem již dvacet let svědek této nepřetržité tvorby. Janula je dokonalý a náročný umělec, hluboké originálnosti. Zaslouží si být počítán, podle mého názoru, mezi velké malíře.
Jean Orizet, Paříž 1984