Erotikum Jaroslava Joe Hübla
Podzimní výstava jednoho dne Jaroslava Joe Hübla v Prácheňském muzeu bude mládeži nepřístupná. Erotikum, jak zní její název, vystihuje i její obsah. Na výstavě bude ke zhlédnutí soubor aktů intimnějšího ladění. Všichni, kdo Jaroslava Joe Hübla aspoň trošku znají, vědí, že jeho fascinace ženami a hlavně jejich fyzickou krásou je jedním z fotografových základních témat. Nečekejte však pornografii, na to je Joe příliš velký estét a i lechtivé snímky musí být krásné na pohled, ne vulgární. O čem výstava vlastně bude, vám odhalí následující velmi otevřený rozhovor s autorem.
Kdo je Jaroslav Joe Hübl?
Pařížský a písecký kavárenský povaleč / smích /. Joe, extrovert ve znamení vodnáře. Po celý svůj život jsem svobodně tvořící fotograf. Nikdy jsem se však fotografováním neživil. Fotka, to je moje láska, a myslím, že jsem ve své práci dosáhl profesionální úrovně. Vždy mě bavilo zachycovat lidi. Mám rád takzvanou živou fotografii – lidi ve městě, portréty a samozřejmě akty. Jsem estét, baví mě design a móda. Sledování módních trendů věnuji velkou pozornost, tím jsem seklej po celej život. To podle mě k fotografovi dívek a žen patří.
Na co se mohou návštěvníci výstavy jednoho dne těšit?
Na výstavu jednoho dne jsem vybral fotografie jak z exteriéru, tak z ateliéru. Velká část fotografií jsou detaily ženského těla a všechny fotografie, až na výjimky, jsou černobílé. Jsem ,,dolňák,“ a tak jsem hlavně fotografoval vaginy z mého tvůrčího pohledu. Je to erotické, voňavé pohlazení.
Proč jste se rozhodl vystavit zrovna soubor erotických fotografií?
Posledních deset let jsem měl několik velkých výstav, Město mé – chodec (2010), Paříž má láska (2015), Dialogy (2015), Hommes de Paris (2016), Postřehy z Londýna (2016), atd. A tak jsem toužil v podzimu života uspořádat erotickou výstavu ve větším celku a hlavně se více otevřít divákovi na maloměstě. Téměř každý člověk má rád erotickou fotografii, a to nemyslím pornografii. Jen málo lidí to však vysloví nahlas. Většinou lidé nejsou upřímní, jsou pokrytci.
Vaše fotografické dílo jste vydal i v mnoha publikacích. Jsou fotografie z výstavy Erotikum v některé z publikací otištěny nebo jste je doposud nikde nevystavil, nepublikoval?
Za deset let jsem vydal dvanáct publikací a z toho pět erotických. Jsou to Erotic Woman (2011), Erotic Portrait (2014), HÜBL fotografie (2017), Intimní příběhy aneb 13. komnata fotografa (2018) a HÜBL Joe – Erotikum (2019). Větší část fotografií, které budou k vidění na výstavě, jsem zatím nikde nepublikoval a veřejnost je bude moci vidět vůbec poprvé. Z mého pohledu jsou to ,,třešničky na dortu“ mého fotografického díla.
Když si člověk promítne tu spoustu dívek a žen z Vašich fotografií, tak si řekne: ,,To je tedy jízda.“ Muži si možná povzdechnou: ,,Ten se má.“ Co Vás na fotografování aktů nejvíce baví?
Za ten život jsem nafotil více než sto krásných i méně krásných, ale hlavně fotogenických dívek a žen. Když jsem začínal fotografovat akty a později pak erotickou fotografii, nebylo jednoduché přesvědčit dívku na focení. Na začátku devadesátejch to už bylo jiný kafe. To už jsem šel tvrdě za svým cílem. Většina fotografů by ráda fotila plně odhalené akty, ale nepodaří se jim modelku přesvědčit. A tak intimní partie zakrývají a vydávají to za tvůrčí úmysl. To je velice naivní. Já nemám rád hru na schovávanou. Pochopitelně někdy používám hru stínu k zjemnění plně odhalené nahoty, ale jen sporadicky. Chce to zkušenosti a hlavně vzájemnou důvěru modelky a fotografa. Já kladu důraz při výběru modelky na křivky těla, ale hlavně na oči a zadeček. Někdy se stává, že přeskočí jiskra, tak to je potom super činnost. No a co mě nejvíc baví na focení aktů? Rád se seznamuji s novou pusinkou. Většinou je to velké dobrodružství a nastává potom velké pracovní vzrušení. Modelku do ničeho nenutím, to musí být vzájemná souhra pocitů. Fotografování a práce s modelkou, to je balzám na duši. Když fotky perfektně vyjdou, nastává vnitřní uspokojení.
Fotíte akty dodnes?
Letos jsem ještě nezačal fotit kvůli Covidu. Loni bylo vše ještě v pohodě a nafotil jsem dost snímků. Díky za každý tvůrčí pokus, to se v mém věku počítá.
Na kterou z fotografií z výstavy byste rád upozornil?
Rád bych něco řekl o fotografii s názvem Jazyk ďábla. Vlastním několik židlí/soch od architekta Vlastimila Tesky. Ve spolupráci s ním jsem si navrhl jedinečnou židli, která má unikátní sezení ve tvaru vaginy. Židle se jmenuje Poštěvačka a nikomu bych jí neprodal. Druhý snímek, na který bych rád upozornil se jmenuje Vypínač OFF/ON. Je to úžasný design vaginy. V životě jsem nafotil mnoho mušlí, ale toto je jedinečný originál.
Doufám, že na Výstavu jednoho dne přijdou milovníci života a ženské krásy a budou mít pro mé fotografování pochopení.
Výstava jednoho dne se uskuteční 10. září 2020 na parkánech muzea, vstup brankou od řeky. Slavnostní zahájení proběhne od 17 hodin za účasti autora, úvodní slovo pronese Mgr. Ondřej Kryštof Kolář, hudební doprovod vernisáže Štěpánka Suchanová – akordeon. Všichni jste srdečně zváni.
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!