Písecký svět

Jste nejmladším fotografem ve sdružení fotografů Specta. Jaké to má výhody a nevýhody? Co vám přináší zkušenosti starších kolegů a naopak čím je můžete obohatit vy sám?

Výhodou jsou právě ty zmíněné zkušenosti starších kolegů, zkušenosti jaké bych sám získával dlouhé roky, takto mám skupinu lidí, s nimiž se mohu kdykoliv poradit. Nevýhody nevidím, Specta funguje skvěle! A můj přínos? No, to se raději ptejte jich.

Dá se říci, že máte jako fotograf poměrně široký záběr. Ve vaší tvorbě najdeme artové fotky, portréty, ale nevyhýbáte se ani focení plesů. O vaši práci je zájem i mezi maturanty, když jim zpracováváte maturitní tabla. Co vlastně fotíte nejraději?

Nejraději portréty (a ano, tabla fotím rád, originalitě se tam meze nekladou), ale platí to třeba posledních několik měsíců, brzy mne určitě chytne něco jiného. Připravuji sérii aktů ve veřejném prostoru, bude k vidění snad na podzim, v hlavě mám plán na další čistě abstraktní sérii, takže vlastně sám nedokážu říct, co fotím nejraději.

Portréty fotíte často v exteriérech. V čem je focení v exteriérech lepší nebo tak jiné než v ateliéru?

Ateliérová fotka je práce s neexistujícími kulisami, práce s prázdným pozadím, fotka je postavena pouze na nasvícení scény (což je samozřejmě samo o sobě velkým uměním). Exteriér mě baví kvůli už existující scéně, do které si model sám umístím. Exteriér je prostředí, které už prošlo nějakým vývojem a existuje nezávisle na tom, zda v něm fotím či ne, musím se mu přizpůsobit, a to je pro mne výzva.

Fotíte také akty. Je těžké najít na Písecku modely pro tento druh focení? A jak k tomuto žánru fotografie přistupujete? Jaká je hranice, za kterou byste nešel?

Vůbec to není těžké, naopak jsem překvapen zájmem o akty, lidé mne sami oslovují s přáním nechat si akty nafotit. Přístup k aktům není jiný než k jiným formám fotografie, spíše jsou zde určitá rizika – soukromé a intimní fotografie samozřejmě nesmí být jen tak zveřejněny a prezentovány, přístup k focenému je zde také jiný, citlivější. A hranici určitě mám, ale myslím, že ji nelze snadno definovat – rozdíl mezi aktem, erotikou a pornografií je často tak nejasný, že přesná hranice nejspíš vůbec neexistuje.

Ve vašem portfoliu jsou i snímky z různých koncertů a jiných kulturních akcí. Zaměřujete se v této oblasti spíše na portréty umělců nebo zachycení atmosféry?

To spíš posuďte sám, z koncertů mám na svých internetových stránkách stovky fotek, lze z nich vyčíst atmosféru akce? Myslím, že pro správné nafocení koncertu nebo fesťáku je potřeba zpracovat obojí, sám mám ale raději portréty. Muzikant, který hudbu skutečně prožívá, vám na snímač foťáku dokáže přenést neskutečné emoce.

Nabízíte také promo fotky, například pro kapely. Jaká je tato práce?

Kreativní a hravá, muzikanti jsou lidé otevření všemu a rád s nimi promofotky připravuji, obvykle se u toho všichni pobavíme. A navíc, do promofotek lze snadno vložit poměrně výraznou estetickou či uměleckou stránku, poslední zajímavé se podařily v únoru s kapelou StoneHills. Přiznám se, na ty jsem hodně pyšný.

Je těžké se ve vašem věku jako fotograf prosadit na poměrně malém městě? Dá se fotografováním v Písku uživit?

No, to bych potřeboval vědět, zda už jsem se prosadil nebo ne. Jak se to vlastně pozná? Člověk nesmí mít strach spolehnout se sám na sebe a vlastní schopnosti, nesmí se bát vzít i náročnější zakázky, a pak přijde i příjem dostačující k uživení.

Jaké máte plány do budoucna, co byste rád ve fotografii dokázal?

Hodně mne baví fashion, rád bych fotil návrhářům originální módní kolekce. Na druhé straně mne láká umělecká linie tvorby – vytvořit jedinečnou sérii fotografií a třeba s ní obletět svět.

http://www.dominikkucera.com/