Písecký svět

Prácheňské muzeum v Písku / 12.11. – 29.11. / Vernisáž 11.11. v 16 hodin

Vážení návštěvníci, příznivci výtvarného umění,

výstavu, kterou jsem pro Vás připravila, bych nejraději nazvala „Umění, se kterým bydlím“.

Ale tento krásný název dal své výstavě (rovněž vlastní sbírce), můj vzácný přítel, historik umění, PhDr. Jaromír Zemina. Zvolila jsem tedy název, který obsahuje kromě historického pojmenování pinakotéka, i ryze pracovní termín v kurátorské profesi, v případě převozu výstav, „z hřebíku na hřebík“.

A skutečně tato výstava putovala z hřebíku v mé domácnosti, na hřebík této galerie.

Ráda Vám sdělím tři důvody, proč jsem tuto výstavu uspořádala.

Ten první je velmi pragmatický. Vznikl krátký výstavní termín od 12. do 29. listopadu. Toto krátké časové rozmezí bych nemohla žádnému vystavujícímu nabídnout. Druhým důvodem je připomenutí si dvaceti let od znovuotevření galerie Prácheňského muzea v roce 1995 a tudíž i mojí kurátorské činnosti, spojené s tímto krásným výstavním prostorem. Důvodem třetím, je moje snaha podělit se s Vámi o radost z děl, která ke mně za dobu dvaceti let připutovala z ateliérů vystavujících umělců. Vážím si zájmu Vás Písečanů, kterým se stalo umění  neodmyslitelnou a důležitou součástí života, ale i všech návštěvníků muzea obecně.

Nemohu v této chvíli nevzpomenout dobrého přítele a kamaráda, skvělého výtvarníka a grafika Mirka Pechánka (1945 – 2015), který tento výstavní prostor v 60. letech svými kurátorskými počiny uvedl mezi přední galerie tehdejší doby.

Za všemi zde vystavenými obrazy, kresbami, fotografiemi i plastikami, se skrývá nespočet zajímavých a krásných příběhů. Příběhů mnoha umělců, kteří se stali mými přáteli, kteří mne obdarovali nejenom svými originály, ale především pozoruhodným pohledem svého uměleckého a tvůrčího nazírání na svět kolem a veškeré lidské hemžení a zároveň o hluboký vhled do nitra lidské duše.

Vstoupila jsem s nimi do světa umění a společně  putujeme již dlouhou řadu let, poznala jsem jeho blahodárný účinek na nejrůznější životní strasti a bolesti, které prožíváme všichni bez rozdílu.

Moje cesty za uměním a jeho tvůrci mi přinášejí neobyčejná setkávání, neustálé proměny, nové vjemy a impulsy a poskytují pro můj život tolik potřebnou krásu. Ale jsou to i vzácné chvíle u sklenky vína, které k umění neodmyslitelně patří, provází umělce od nepaměti, a v jehož společnosti jsme s přáteli zažili vpravdě mnoho radostných chvil a veselých setkání.

Přeju Vám milí návštěvníci, aby Vám umění přinášelo mnohá poznání a doprovázelo Vás na Vaší životní pouti. Stává se tak pro nás zajímavější, nutí nás přemýšlet a klást si nejrůznější otázky po smyslu našeho bytí, někdy nás provokuje a někdy vlídně konejší, obdarovává nás krásou s celou svojí historickou pamětí a co je nejdůležitější, pomáhá člověka kultivovat a činit tak svět pro náš vymezený čas lidsky přívětivější.

Irena Mašíková Konštantová

listopad 2015