Dalibor Říhánek – Proměny tvorby
Stalo se dobrým zvykem, že písečtí umělci slaví symbolicky své kulaté či ,,půlkulaté“ narozeniny výstavou v Prácheňském muzeu. Vyjimkou není ani dlouhá léta v Písku usazený plzeňský rodák Dalibor Říhánek. Proměny tvorby, jak zní název výstavy konající se při příležitosti 75. narozenin autora v prostorách Malých výstavních síní a Chodbě knihovny, budete moci zhlédnout od 19. června do 1. srpna 2021.
Ani v posledních letech Dalibor Říhánek neusíná na vavřínech své celoživotní umělecké práce a stále hledá – objevuje. Nechce jít vyšlapanými cestami předešlých generací. Konkrétně malba z posledních let je hodně o experimentování s barvou, které je dána svrchovaná volnost. Obrazy jsou plné symbolů a jinotajů, jenž dostatečně vzdělanému divákovi poodhalí svá tajemství. Abstraktně pojaté pozadí malby je nezřídka doplněno o kaligraficky pojatou popisnou kresbu. Grafiky a kresby pak prozrazují jistou ruku autora, jež zaznamenává důvěrně známé linie ženského těla, rostlin, květů či napnuté svaly koní. Malba Dalibora Říhánka stojí na pevných základech znalosti dějin umění, z nichž čerpá nejen poučení pro vlastní tvorbu, ale hlavně vědomí, že ještě nebylo namalováno vše. Možnosti tu jsou…
Jak byste charakterizoval Vaší tvorbu z posledních pěti let?
V posledních letech se snažím o dekorativní cítění, uměřenost a jednoduchost, vytříbenou barevnost, jednoduchou obrysovou linku. Nacházím zálibu v asymetrické kompozici a prázdném prostoru. Využívám zkratky, znaky a jednotlivé atributy, šifrované náznaky, které jsou nápovědou k pochopení jednotlivých obrazů a kreseb. Snažím se ponechat divákovi dost prostoru k jejich individuálnímu myšlenkovému dokončení.
Pracujete v tematických cyklech. Jak volíte náměty svých maleb či grafik a co Vás při výběru ovlivňuje?
Pracuji v cyklech, abych se s danou problematikou nejen seznámil do hloubky, ale pokusil se vyčerpat v daném okamžiku z vybraného tématu co nejvíce. Opětovné zpracovávání mi umožňuje nazírat ústřední motiv z různých úhlů. Skýtá možnost barevných variant, zjednodušení nebo vynechání nepodstatného detailu či naopak přidání prvku napomáhajícího k pochopení uměleckého díla. Maluji vše, co mě oslovuje, krásu, přírodu, co jsem viděl a mám nutkání se k tomu výtvarně vyjádřit. Ovlivňuje mě počasí, nálada, atmosféra místa či rozhovory s okolím. Zabývám se rozporem mezi zobrazovacím a dekorativním uměním, které rozvíjel Johann Wolfgang Goethe, nebo představitelé hnutí Arts and Crafts.
Prolíná se do Vaší tvorby současné dění ve světě?
Dříve jsem se hodně zabýval aktuálním děním doma i ve světě, ale v posledních letech je tolik různých tlaků, událostí… Pokud si tedy chci zachovat zdravý rozum, tak se do těchto témat nepouštím. Edgar Degas říkával: ,,Namalováním hroznu vína či jablka, mohu stejně vyjádřit svůj názor k životu a dění, jako kdybych namaloval figurální kompozici o padesáti lidech.“ Giorgio Morandi maloval celý život zátiší s lahvemi a hle, dnes v tom kunsthistorici vidí protest proti válce. Záleží tedy na úhlu pohledu a co tam divák – jednotlivec, dle svých zkušeností chce vidět.
Jakým způsobem postupujete při tvorbě uměleckého díla?
Je velmi dobré pracovat dle modelu, tedy podle přírody, ale ještě lepší je pracovat s tím, co máte již uloženo v hlavě. Představivost a paměť spolupůsobí. Člověk si vybavuje pouze to, co mu uvízlo v paměti, tedy to podstatné. Tímto způsobem je tvůrce osvobozen od diktátu, tyranie přírody. Proto obrazy malované tímto způsobem – tedy umělcem, který má vyškolenou, bohatou tvůrčí paměť, zná staré mistry a je kulturně poučen o minulých tvůrčích činech, zná a umí své řemeslo – představují vždy pozoruhodná díla. Pracuji s tím, co mám uloženo na svém mozkovém hard disku.
Jaké obrazy byste si doma nepověsil na zeď?
Moderní naturalistické obrazy jsou zajisté rozkošné, libé oku, ale je naprosto nemožné s nimi žít. Jejich smysl je příliš patrný, vypovídající, jejich metoda jasně konečně vymezená. Díla jsou to většinou velmi dovedně vytvořená, jasně vymezená, nedávající nám ani trochu prostoru na vlastní fantazii. Vyčerpáme příliš brzy, co nám chtějí sdělit a pak se stávají právě tak protivnými jako mnohé kýče.
Podle mě obraz vyžaduje trochu tajemství, jistou neurčitost a hlavně svobodnou fantazii, v kresbě i barvě. Pracuje-li umělec dle přírody či modelu, je stejně nezbytné aby komponoval. Pokud pokaždé ukážete lidem polopatický záměr, co jste mínil, skončíte tak, že budete diváka nudit. Je-li člověk umělcem, je lepší pokud se nechá volně inspirovat přírodou, krásou, a to tím způsobem, kterému rozumí.
Dokumenty k článku
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!