Písecký svět

Magická místa v Českých zemích.

Malíř Martin Stejskal se narodil roku 1944 na zámečku Zdiby u Prahy. Právě tam se poprvé setkal s pověstmi, které se v tamním kraji vyprávěly. Střední školu vystudoval v Jilemnici, kde se potkal s proklatým básníkem Karlem Šebkem a právě toto setkání ho přivedlo k surrealismu. V Praze v šedesátých letech vystudoval výtvarnou školu. Počínající výtvarná dráha Martina Stejskala byla přerušena léty normalizace, kdy byl vyhozen ze Svazu výtvarných umělců a dlouhých dvacet let intenzivně pracoval pouze v ústranní svého atelieru. První Stejskalova díla pocházejí z 60.let, v 70.letech tvořil vlastně jen pro úzký okruh svých přátel. Ale i přes bedlivou pozornost, která mu byla minulým režimem věnována, se mu podařilo v roce 1972 vystavovat v pařížské galerii Derriere du miroir. Díla z 80.let se mohla objevit na veřejnosti až po roce 1989. Následuje posléze řada výstav, díky přicházející technice se počíná věnovat počítačové grafice, animaci a videofilmu. Spolupracoval např. s Janem Švankmajerem na jeho filmu Otesánek.. V roce 1990 se stává členem výtvarného spolku Mánes.V roce 1997 byl spoluautorem rozsáhlé výstavy Opus Matným, v rámci Rudolfinské expozice v domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze.Po roce 1990 vystavoval doma i v zahraničí, jeho díla jsou zastoupena v českých i zahraničních sbírkách. Stál u znovuobnovení surrealistické revue Analogon, je členem její redakční rady a v prvých letech ji též graficky upravoval. Po roce 1990 kdy byl Martinu Stejskalovi a jeho rodině navrácen zabavený majetek –zámeček ve Zdibech u Prahy,/ patřičně zdevastovaný bolševickým režimem/ se pokouší v jeho prostorách budovat centrum imaginativního umění. Zatím zde funguje grafická dílna a budova sýpky slouží výtvarným výstavám. Na poli literárním získal v roce 1991 prestižní ocenění „Nejkrásnější kniha roku“ – za dílo Labyrintem tajemna, kterou tehdy vydalo vydavatelství Paseka. Počátkem 90.let napsal Martin Stejskal pro Českou televizi scénář k 12.dílnému seriálu Magickou krajinou. Mezi dalšími knižními tituly jmenujme například Praga hermetica-esoterní průvodce po Královské cestě /Eminent 2004/.

V galerii Prácheňského již po řadu let vystavují umělci zabývající se imaginativní malbou.
Písecké klima surrealistům zdá se vyhovuje a rádi se do Písku vracejí. Svědčí o tom řada výstav společných i autorských, z nichž můžeme jmenovat v roce 2003 rozsáhlou putovní výstavu Martina Stejskala s názvem „Zadem k nekonečnu“. Kurátorka těchto výstav nemohla pominout ani Stejskalovu tvorbu publikační a v rámci připravované přednášky položila autorovi několik otázek.

Jako surrealistický malíř máte k tajemnu velmi blízko. Kdy a v jaké souvislosti přišel nápad, zabývat se s tímto tématem i literárně?
Bylo to někdy za hluboké normalizace, začátkem 70. let, kdy se zdálo, že už se to za mého života nezmění. Uvědomil jsem si, že jsem příslušník poslední generace, která ještě zažila dětství v autentickém prostředí obklopeném pověstmi a že se musím pokusit zachytit je. Velkou inspirací mi byla kniha Průvodce po tajemných místech Francie, kterou napsal můj velký přítel, historik hermetismu René Alleau.

Kde hledáte prameny ke svým knihám?
Začal jsem sbírat démonologické pověsti, uspořádal jsem rozsáhlou anketu mezi regionálními badateli a místními kronikáři. Musím říci, že mi tehdy většina z nich vyšla velmi srdečně vstříc. Vedle toho jsem bádal v archivech a knihovnách. Zvláště při přípravě tohoto rozšířeného vydání jsem strávil rok v Universitní knihovně a studoval výpůjčky z mnoha regionálních knihoven Čech a Moravy.

Máte nějakou osobní zkušenost s tajemnou událostí v souvislosti s některou z připravovaných knih?
Mám velmi rannou vzpomínku na setkání s Bílou paní na zámku ve Zdibech, kde se tato pověst po generace tradovala. Do jaké míry přitom působila zjitřená obrazotvornost nervního dítěte, jímž jsem byl, nedokážu posoudit. Ale od těch dob si v sobě nesu vzácný poklad a myslím, že se tamní tajemná atmosféra podílela i na utváření mé pozdější malířské imaginace.

Osobně si myslím, že zabývat se tímto fenoménem musí autor s velkým respektem.
Bojíte se něčeho? Z čeho máte v životě strach ?
Již od šedesátých let 20. století se zabývám hermetismem a souvisejícími „prokletými vědami“. Osobně jsem velmi dobře poznal i jednoho z posledních českých hermetiků-alchymistů – Theofana Abbu, spolupracoval s ním až do jeho smrti a později se podílel na založení společnosti Universalia. Rozhodně mě tedy nelze považovat za „magickou rychlokvašku“, kterých je najednou kolem nás dnes plno a všichni chrlí jedno moudro za druhým. Nerad bych proto dával rady jiným, ale opatrnost je vždy na místě. Důležitá je odvaha, ale s notnou dávkou rozvahy…

V současnosti spolupracujete na velké výstavě surrealismu v Praze společně se svými přáteli, kteří v Písku již v minulých letech uvedli několik výstav. Můžete nám o tomto projektu říci něco bližšího?
Zdá se, že letošní rok opravdu bude z hlediska zdejšího surrealismu dost významný. Spolu se Stanislavem Dvorským a Františkem Dryje připravujeme velkou výstavu Surrealistická východiska 1945–1986 s podtitulem Odklony | návraty | přesahy. Nebude to jen výstava děl malířů, ale hlavně unikátních dokumentů, které provázely historii hnutí v tomto období, a nikdy dosud nebyly zveřejněny.Tato výstava bude otevřena v pražském letohrádku Hvězda v červnu a potrvá přes celé léto.
Druhou expozici, kterou připravuje surrealistická skupina, bude kolektivní tématická výstava současných prací, která bude otevřena na sklonku roku. Původně se měla konat pod názvem Defenestrace v prostorách Nové radnice na Karlově náměstí v Praze, ale zjistili jsme, že prostory této akci nevyhovují, tak proběhne v jiné pražské výstavní síni. Bude to prvé společné vystoupení skupiny od výstavy „Strašlivý přírodopis“, která se před dvěma lety konala právě v galerii Prácheňského muzea v Písku.

Děkuji za rozhovor a budu se těšit na setkání v Písku i další výstavy surrealistické skupiny..
Irena Mašíková, kurátorka Prácheňského muzea v Písku