Písecký svět

Už předtím, než bylo založeno občanské sdružení, existoval ochotnický divadelní soubor pod Městským divadlem. „V roce 1997, přesně 21. října v 18 hodin, se konala ustavující členská schůze a vzniklo samostatné občanské sdružení Prácheňská scéna. Jeho členy se stali lidé, kteří tu už předtím jako ochotníci hráli,“ komentuje dobové dokumenty ve svých rukou současný předseda spolku Milan Staněk, s nímž si povídáme po zkoušce nového představení v zákulisí Divadla Fráni Šrámka.

Vznik občanského sdružení koncem 90. let umožnil samostatné hospodaření a získávání dotací na činnost. Současný oficiální název zní Divadelní spolek Prácheňská scéna v Písku. „Podle prezenční listiny lze spočítat 26 zakládajících členů, pět z nich působí ve spolku dodnes,“ počítá Milan Staněk: „Já jsem přišel asi o rok později, když jsem si přečetl výzvu v novinách, že se hledají další zájemci o hraní divadla.“ Repertoár byl v počátcích orientován především na pohádky pro děti, postupně se ale rozšiřoval. „Aspoň jednu pohádku si ale uchováváme i nyní,“ zdůrazňuje předseda spolku.

Hned od počátku se také objevila myšlenka na obnovení dřívější tradice divadla hraného v létě mezi starobylými zdmi hradu Zvíkova. První nastudovanou divadelní hrou do skutečných historických kulis byly Kožíkovy Noci na Zvíkově, následoval dodnes hraný Zvíkovský rarášek Ladislava Stroupežnického.

Dlouholetým předsedou spolku byl Jindřich Prach – na repertoáru tehdy byly například hry Voskovce a Wericha Balada z hadrů a Nebe na zemi nebo Drdovy Hrátky s čertem. Dlouho bylo zvykem uvádět jednu „velkou“ premiéru ročně. Jak se ale soubor postupně rozrůstal, přibýval i zájem o role a určitý přetlak, a tak se začala nacvičovat paralelně dvě představení, což souboru vydrželo dodnes. A občas se v roce sešly i tři premiéry. Kromě toho se někdy připravovala vánoční představení (Vánoce bez stromečku?, České Vánoce aj.)

Za celou historii spolku se v inscenovaných hrách vystřídalo celkem 190 různých herců a hereček a o zázemí se staralo asi 90 lidí.

„Většinou spíš přicházejí kamarádi nebo příbuzní současných členů, než že by si někdo našel cestu k nám úplně sám. Někdo pak vydrží jednu sezonu, jiný se přidá trvale,“ vysvětluje Milan Staněk. Současné složení spolku je velmi různorodé a všech věkových kategorií, celkem jde o přibližně čtyři desítky lidí. O ochotničení je zájem poměrně velký, více někdy chybí technický personál. „Předvádět by se chtěl každý, ale starat se v zákulisí o to, aby se mohli předvádět kolegové, je méně vděčná pozice,“ směje se předseda ochotníků. Řeší se to někdy i tak, že si herci a technický personál v jednotlivých představeních vystřídají pozice.

Na představení se soubor dopravuje autobusem, zbylá místa nabízejí v ceně vstupenky i divákům. „Při výběru a přípravě her musíme vždy pečlivě plánovat, myslet na to, že se vše do toho autobusu musí vejít a že celou scénu je třeba dobře poskládat na rozličných jevištích, hrajeme často po vesnicích v hospodských sálech,“ vypráví Milan Staněk a velmi si pak pochvaluje letošní Zvíkovské divadelní léto, kterého se kromě Prácheňské scény zúčastnilo i Malé divadlo Kolín a Divadlo schody Sušice.

A jak je tenhle divadelní koníček náročný na čas? „V pondělí se zkouší jedna inscenace, ve čtvrtek druhá, ve středu se většinou připravujeme na víkend – přibližně třikrát do měsíce někde hrajeme, je to asi 45 představení za rok,“ počítá Milan Staněk.

Soubor také pravidelně jezdí na přehlídky amatérských divadel do Dačic (postupová přehlídka), do Sázavy (přehlídka hudebních divadel) a do Českého Krumlova na Pohádkový víkend (postupová přehlídka divadel hrajících pro děti).

Nyní připravují písečtí herci paralelně dvě představení: netradiční inscenaci Starých pověstí českých a hudební hru Bedřich Smetana – Zlaté hity. Publikum nejen v Písku se má na co těšit!

ČLÁNEK VYŠEL V LISTOPADOVÉM TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ.