Písecký svět

Zprávu o nově zrekonstruovaném sportovním areálu Šobrovy školy doplnil Písecký deník o tuto informaci: "Zmodernizované hřiště bude mimo školní vyučování sloužit také veřejnosti, která si bude moci sportoviště pronajmout."

I když je samozřejmě skvělé, že se kdysi zpustlá hřiště píseckých škol mění v pěkné plácky, je třeba upozornit na jednu negativní tendenci: totiž že se z  každého školního hřiště stává po rekonstrukci uzamčený prostor, kam je vstup zakázán. Zatímco před patnácti lety jsme se jako kluci mohli sebrat a jít si bez ptaní začutat nejen na Šobrovku, ale také na Benešovku, učňák či na Výstaviště, dnes to nejde téměř nikde ve městě. Venkovní hřiště jsou buď placená nebo se musíte domluvit se správcem.

A je to vlastně velký paradox. Na jednu stranu se zlobíme, že dnes děti stále sedí za počítačem a skoro se nepohybují, na druhou stranu jim zapovídáme přístup na místa, kde by se mohly neorganizovaně scházet a sportovat. Ano, zapovídáme, protože nutnost zamluvit či dokonce zaplatit hřiště jsou "byrokratické" překážky, které dvanáctileté kluky odradí a posílají je jinam, třeba právě k těm počítačům.

Nevím, jak moc by pro správce venkovních školních hřišť v Písku bylo riskantní je prostě nechat přes den otevřená. Vím jen, že například v Praze na Letné to funguje docela dobře. Je zde areál se zbrusunovými, zrekonstruovanými hřišti s umělým trávníkem, kam prostě přijdete, kdy si vzpomenete, a zahrajete si – a to jak se svou partou tak s někým neznámým, kdo vás přijme do týmu. Kéž by takové podobné místo v Písku zase bylo.