Písecký svět

Další betonová etapa Bakalářů navzdory lidem. Stěhování plavečáku – z již odsouhlaseného místa míří do kasáren. Nejprve zavrhnutá, nyní protěžovaná Pleskotova lávka vyhlíží dotace. Revitalizace obou náměstí rozděluje město. Co téma, to titulek v místním tisku. Co téma, to politikum. Kde nejsou zásadní témata, volí se zástupná. Kde nejsou vize, tak se politikaří. A z „běžných“ věcí se stává rychle politikum.

Politikum se v Písku zkrátka stává vše, co hýbe veřejným míněním, a politici se přetahují o to, kdo zvedne do ringu vhozenou rukavici. Namísto jasných vizí se však právě politikaří. Hra na velké partaje a vysokou politiku ovládá mysl našich konšelů. A ti se vší důstojností a vážností sehrávají další trapný maloměstský part a pře o body voličů. Shoda v zásadních věcech napříč partami stran – straníků či nestraníků bývá vzácná. Naopak rozdělené světy a pohledy na denním pořádku. Rada starších u indiánů než vynesla rozhodnutí, tak muselo dojít ke společnému konsensu. Pokud se tak nestalo, a ke konsensu nedošlo, ponechala rozhodnutí na té další nastupující. Nebylo to asi tak zásadní, když se nenašla vzájemná shoda byť za cenu ústupků. Naše „demokratická“ nejen radniční politika vychází z principu většina bere vše a menšina má smůlu a musí se holt podřídit. Kde se bere ta jistota a snad i arogance o lepším řešení většiny, v našem případě jakékoliv vládnoucí koalice, která s disciplínou a loajalitou svých členů naprosto počítá? Kam se vytratilo zodpovědné hlasování za sebe, nikoliv za partaj. Kam se poděl společný zájem a snaha o konsenzus? Je to jistě pracnější a na delší lokte. Ovšem pokud budou u táborového ohně na Velkém náměstí radní a zastupitelé nad věcí nebo se o to aspoň budou pokoušet, spokojenost občanů se promítne napříč voličskými preferencemi toho či onoho zástupce lidu. Nejsou-li a nebudou-li, volič ztrácí zájem o „politiku“ či veřejné dění. Pak všechny žabomyší spory o to či ono ho začnou nebavit a unavovat.

Občan však očekává jasný směr, vize, ideu – něco s čím se lze ztotožnit a za čím jít. Písek je naštěstí stále městem, kde se dobře žije, navzdory všem malicherným bojůvkám na radnici či jinde. To, o čem se snažím psát, však ovzduší naší kotliny u Otavy zbytečně otravuje zatuchlou maloměstskou ješitností. A je to škoda. Tak trochu parlament nám mohou připomínat radní, kteří se znají léta, zajdou spolu na pivo, kde si skvěle poklábosí, ale nakonec předvádí v zastupitelské aréně divadelní one man show namísto důstojného rokování se vzájemným respektem jednoho k druhému a hlavně k občanům. Nalezneme společnou vizi pro město a jeho občany? Pro jeho návštěvníky, aby se tu cítili dobře a vraceli se? Budeme jako komunita táhnout za jeden provaz a uděláme si život v tak krásném městě ještě kvalitnější? To vše záleží na každém z nás. Nalodit se na jednu loď s jasným cílem a kurzem, která bude nejen vyhlídkovou plachetnicí, ale zvládne i vlnobití a případně bouře, by bylo hezké. Bohužel však v Písku nikde moc nevidím kapitána takové lodi, který by byl vizionářem a snad i mediátorem rozmanitých názorových proudů a zájmů. Ale třeba se pletu a rád bych se pletl. Těmi docela malými kapitány, ale může být kdekdo z nás ve své ulici, neziskové organizaci, sportovním oddíle, zkrátka v nejbližší komunitě, která přímo ovlivňuje a dělá naše životy lepšími. Naučíme-li se kormidlovat malé bárky našich životů a nejbližšího prostředí, dost možná si troufneme i na říční parníky našich ulic a čtvrtí či někdo z nás na zaoceánskou loď našeho malebného města.

Každý věk má hrdiny (ZNC)

Každý věk má hrdiny
s vinou nebo bez ní
někdy dobré, jindy ne
a nejlíp to nezní
že i ti na jeden den
dneska už jsou pasé
a na pouhé minuty
proslavíš i prase

Kdo vytáhne meč z kamene
kdo dá ruku do plamene
kdo přinese oheň
kdo nikdy neodvolá
kdo má popel matky na srdci
kdo vyleští zbraň po otci
kdopak vyčistí chlév
a „Král je nahý!“ zvolá?

Nikde žádný Goliáš
nikde žádný David
nikde žádný Monte Christo
netouží se pomstít
nemáme čím nahradit
mizející mýty
a z maket věží do nebe
už vypadávaj nýty

Každý věk má hrdiny
a bránit se je marné
je nejhorší ze všech
ten co nemá žádné